Úterý 19. října 2021, svátek má Michaela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Pitný režim

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Když koupím noviny a nahlédnu do nich, pocítím jakési násilí: že zas musím mít názor na něco, co mě třeba ani nezajímá. To se týká vleklých případů, jako je teď ta čínská olympiáda. Uvážit všechny okolnosti, vztahy, vlivy a následky je moc složité, proto jsem se teď chytil jednoduchého pocitu: ať se to těm Číňanům povede! Co je v tom jistě práce malých lidí. A čekají krásu, úspěch.

O našem radaru se s novinami už vůbec nebavím. Četl jsem hodně námitek a dobrých důvodů proti, nedají se všechny odmítnout, ale zůstává to hlavní: na kterou stranu chceme patřit? Případ Čunek mě mrzí a zlobí: čím to je, že ten dobrý muž se mi stal způsobem své pravdy až nesympatickým? A náš Schwarzenberg by se měl řídit vážnější věcí, než je Čunek.

Nastoupil jsem do tramvaje plné Japonců, a hned mi jeden z nich uvolnil místo; kde to už jsme? Podíval jsem se na zadní stranu svých novin: byl tam obrázek jakési vzrušené dámy, která se radovala nad psem, jehož si dala naklonovat: obě ty tváře vedle sebe byly stejně pitomé. Uvědomil jsem si, že tento můj vjem pochází z mého názoru na klonování, proto se pejskovi omlouvám. Uvnitř novin jsem zahlédl titulek o tom, že jacísi pražští magistráti chtějí zrušit Masarykovo nádraží. S hněvem jsem si uvědomil, že musím nějak pádně napsat, jací jsou to volové, pardon, že se chovají jako tací, co nemají žádný dějinný cit ani kulturní pud. Dobře že s nimi už nebudu muset dlouho být.

Složil jsem noviny a zjistil, že se naproti mně usadila dívka, která zrovna pije z umělé láhve vodu: nepila moc, tři loky. Než jsem dojel k Masarykovu nádraží, napila se ještě tak dvakrát. Toto je také nový úkaz, jemuž dobře nerozumím, ale nic proti němu. Existuje totiž dneska něco, co dříve nebývalo: pitný režim. To je pro lidi, kteří tak řídí souhru mezi tělesnými a duševními pochody, jež my jsme nechávali běžet tak. Je to režim mírný, nijak je nenutí. To já naopak svůj protichůdný režim musím poslouchat na minutu. Já se napiju doma, a když někam dojedu a mám žízeň, napiju se až tam. Oni mají žízeň pořád... Ne, oni pořád mají chuť dodržovat pitný režim.

U Masarykova nádraží dívka vystoupila. Přistoupili tři mladí lidé s batohy, v jejich boční kapse měli láhev vody. Toto nádraží je velice příjemný prostor, kde se slučuje účel dopravní a společenský. Krásně se tím liší od hlavního. Mělo by zůstat vyhrazeno pro určité směry. Myšlenka muzea je skvělá, tady by i koncerty železniční hudby zněly dobře.

Je to opravdu nápadné, jak se do orgánů města dostávají lidé peněžních sklonů, beze smyslu pro půvab místa. Prý je to lukrativní pozemek: to je nějaká kvalita? Ta existuje jen ve chvíli prodeje - a místo je zničeno: úřady, obchody... Vy developeři invalidní, jděte se už bodnout!

Vystoupil jsem z tramvaje na Moráni. Na podezdívce jednoho obchodu seděly tři dívky, měly své láhve s vodou a občas si některá lokla. Bylo to dojemné. Dostal jsem chuť na pivo a nebylo těžké získat je. Seděl jsem tak příjemně a srovnával jsem si v nějaký sdělitelný obrázek své myšlenky o milém pitném režimu těch děvčat a odpudivém nepitném režimu pražských radních.

***

Já se napiju doma, a když někam dojedu a mám žízeň, napiju se až tam. Oni mají žízeň pořád... Ne, oni pořád mají chuť dodržovat pitný režim.

Autor:

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Mohlo by vás zajímat