130 let

Pivo piješ a čekáš

Česko

Nakladatelství Větrné mlýny vydalo jednu z nejlepších chorvatských knih současnosti, povídkový soubor Děs a velký výdaje Roberta Perišiće. Je to dobře, protože jihoslovanská literatura je už víc než jedno desetiletí nebývale živá.

Na rozdíl od výrazné tendence v mladé české literatuře hledající inspiraci často za humny, se současní exjugoslávští autoři stavem své země přímo zabývají. Několik mladých autorů jako Aleksandar Hemon, Faruk Šehić, Miljenko Jergović, Vladimir Arsenijević nebo právě Robert Perišić postihují hnutí ve společnosti s pozoruhodnou přesností. Přičemž stále má smysl mluvit právě o jihoslovanské literatuře jako o jednom kulturním celku. Díky v podstatě stejnému jazyku a společně sdílené historii právě knížky vypovídají o společné mentalitě, o společném přístupu, jak s problematickou současností nakládat.

V dílech mladých autorů zaznívá na jedné straně existenciální rezignace, prázdnota a bezvýchodnost nad tím, co se s jejich zemí děje, vzpomínky na válku, rozpad země a divoké tranzitní období, ale současně s tím i nekompromisní postoj, ironie, sarkasmus, přesnost, suchost, přesné postižení detailů života, každodenních situací, na nichž se pak ukazuje širší pnutí společenského celku. Nekompromisnost se přitom nevyhýbá ani jim samým: většina knih má v sobě silný autobiografický podtext. Co tak v knížkách určitě nenajdete, je jakákoli sebelítost.

Perišićova sbírka dvaceti povídek všechny tyto kvality psaní ztělesňuje. Jeho hrdinové jsou dnešní třicátníci, bývalí rockeři, kteří už na alternativu nemají věkem moc nárok, ale se středním proudem splynout stejně nedokážou. Tak se potácejí někde mezi tím, navíc v současném Chorvatsku, které mnoho jistot také nenabízí. Prošli válkou, někteří byli přímo na frontě, pak prožili chvíli naděje po konci Tudjamovy éry, potom prošli další deziluzí, že se moc tolik nezměnilo, a teď zažívají rychlou europeizaci. Ale všechno jsou to spíš nálepky pro pořád dezorientovanou společnost, která prochází změnami příliš rychle, na to, aby je dokázala vstřebávat. Perišić ukazuje lidi, které tato společnost produkuje a kteří zároveň vytvářejí ji. Tuto vazbu na společnost Perišić postihuje obdivuhodně. Na detailech vykresluje současnou chorvatskou realitu, dozvuky války, nacionalistických vášní, které přetrvávají v žabomyších válkách (debata v rádiu, jestli je na bankovkách správně dvě stě nebo dvě sta kun, což by mohlo být srbsky). Perišićovými hrdiny jsou ztroskotanci, uprchlíci bez práce, které společnost nechce, protože jsou Chorvaty odjinud. Novodobí gastarbeiteři, kteří přijíždějí za starými rodiči domů na dovolenou, ale vlastně tam neví, co se sebou. Perišić vypráví o lidech, co nejsou reálně vlastně nikde. Žijí trochu ve vzpomínkách, flákají se po městě, živí se něčím, co úplně nechtěli nebo nepracují vůbec, pořád si ale uchovávají sen o tom, kým chtěli být, a jsou s tím snem v kontaktu.

„Pil jsem pivo a čekal. Takhle obecně vypadá život, říkal jsem si. Piješ pivo a čekáš. A přitom přemýšlíš o životě,“ říká hrdina jedné povídky, bývalý rocker, který teď chodí s mladou přítelkyní na techno, aby s ní držel krok, ale radši tam stejně sedí, pije pivo a pozoruje.

Z aktivních hrdinů se tak stali pozorovateli společnosti i vlastních životů. Chybí jim síla udělat něco, čím by ze svých životů vyšli. Perišićovo psaní má ostré sarkastické momenty, zachycuje přechodové momenty, kdy se skutečnost stává ve své absurditě surreálnou, kdy se čtenář směje, ale zároveň ho mrazí. Perišić svým suchým stylem, který přesně dodržuje pravidla povídkového žánru, s mistrně napsanými dialogy, ironií, která je jeho hlavním klíčem, jak se dostat k realitě, buduje obraz člověka v jeho nahotě. Směšného i tragického zároveň.

***

Robert Perišić: Děs a velký výdaje Přeložila Jana Villnow Komárková Větrné Mlýny, Brno 2009, 161 stran

O autorovi| DOMINIKA PREJDOVÁ, Autorka je filmová kritička a spisovatelka

Autor: