Zazněl zde například známý Dopis Gustávu Husákovi, esej Moc bezmocných i výběr z Dopisů Olze. Připomenuto bylo i založení Charty 77. Marie Málková mimo jiné večer orámovala Havlovými Pižďuchy, jejichž absurdní dialogy přednesla s notnou dávkou vědoucí ironie. V jejím významově přesném a živém podání zazněla i méně známá Havlova korespondence, kterou psal režiséru Janu Grossmanovi a v níž výstižně charakterizoval stav věcí.
Na programu byly i úryvky z Havlových her, které vznikly v 70. letech – mj. ze Žebrácké opery, která byla uvedena v Horních Počernicích Divadlem na tahu a stala se zásadní událostí formující disent. Dále pak z Audience, Vernisáže a Protestu. Dialog Vaňka a Sládka v Audienci obstarali přítomní pánové ve výborné souhře a za jemné pomoci své kolegyně – Abrhám jako kultivovaný, rozpačitý a své okolí s nevěřícným odstupem sledující Vaněk, Dulava coby zemitý a rozcapený Sládek. Josef Abrhám se postupně i v esejích a dalších textech stále víc přetělesňoval do Václava Havla, až vytvořil dojem naprostého duševního splynutí.
