Jan Kačer zvolil pro hru neokázalý styl a otevřel volný prostor pro herecky autentické verbální i fyzické střety. Hře takový přístup sedí, protože soustředěn směřuje k výpovědi a vyhovuje i poetice hry, která se víc než jindy přidržuje realistického rozpracování situací. Přesto ale nechybí řada bizarních momentů od hysterické péče o kočku až po Alenku přežívající s klavírem ve sklepě. Režie je nenápadně akcentuje, stejně jako se snaží udržet hořkosměšnou linii ve vstupech jízlivé Květy (Nina Divíšková) a pavlačově užvaněné Sylvy (Eva Salzmannová).
Hra je strukturovaná do tří částí a vrcholí „uprostřed“ setkáním sester Helenky (Taťjana Medvecká) a Alenky (Jana Boušková). Obě nejprve jako by ohmatávají vzájemný vztah a svá traumata, pak vytryskne mohutný proud osočování, zadržovaných citů a nenávistí, který skončí rvačkou - sestry se válejí na zemi a zatínají do sebe, aby se zhroutily v nezvladatelném pláči.
Reflexní deskou jejich střetu jsou dialogy Sylvy a Květy. Sylva neustále operuje s šidítky pro kočku, na kterou žvatlá jako na mimino, předstírá a nesnesitelně tlachá, Květa drží dekorum, tváří se laskavě, ale je plná jedu. Zápisky svého muže estébáka, který sledoval otce sester, předčítá jako roztomilý deníček. Z obou z nich nakonec v poslední části hry vytryskne pláč a vše dlouho zadržované: Sylva vztekle mrští konzervou pro kočky...
HODNOCENÍ LN ***** Lenka Lagronová: Pláč
Režie: Jan Kačer Výprava: Klára Langová Národní divadlo, Kolowrat, světová premiéra 19. 5.
