Ve věku 85 let zemřel v noci na sobotu v Los Angeles bývalý, v pořadí 63. americký ministr zahraničních věcí Warren Christopher. Podlehl komplikacím způsobeným rakovinou ledvin a močového měchýře.
LOS ANGELES / PRAHA Šéf diplomacie ve vládě prezidenta Billa Clintona v období 1993 až 1997 fungoval jako zákulisní vyjednávač, který se zasadil o mír v Bosně a na Blízkém východě. Spolu se svým náměstkem Richardem Holbrookem (který zesnul loni v prosinci) a švédským ministrem zahraničí Carlem Bildtem dojednal v listopadu roku 1995 Daytonskou mírovou smlouvu, která v podstatě ukončila válku v Bosně, když v souladu s dokumentem byla Bosna a Hercegovina rozdělena na dvě území.
Ve funkci náměstka ministra v kabinetu Jimmyho Cartera (který mu vděčí za urovnání vztahů s Čínou, napjaté situace kolem Panamského průplavu a oživený zájem o lidská práva) se zasloužil o propuštění dvaapadesáti amerických rukojmí z ambasády v íránském Teheránu, za což byl v roce 1981 dekorován nejvyšším civilním vyznamenáním, Medailí svobody. Kvůli plachému vystupování a zdrženlivým postojům měl přezdívku „neviditelný ministr“ a kritikové mu vytýkali nedostatek charismatu. Na svém oblíbeném šálku na kávu měl ovšem napsáno jedno ze základních pravidel: „Diplomacie je umění poslat někoho do pekla tak, že se na ten výlet začne těšit.“ Zdařile překonal i rafinované metody nátlaku, když ho při dlouhém jednání syrský prezident Háfiz Asad neustále naléval čajem a nenabídl mu přitom pauzu na toaletu. V březnu 1996 přijel do Prahy, kde hodinu pohovořil s Václavem Havlem a ujistil tehdy na jednání tucet ministrů zahraničí postkomunistických zemí, že bude pokračovat rozšiřování severoatlantické aliance a že „NATO nesmí ponechat své partnery navždy v čekárně“.
Warren Minor Christopher se narodil 27. října 1925 ve farmářské vesnici Scranton v Severní Dakotě jako čtvrté z pěti dětí v rodině bankovního úředníka, který zemřel, když bylo chlapci sedmnáct let. Vojnu si odsloužil jako podporučík na tankeru v Pacifiku. Po získání právnického vzdělání pracoval u prestižní losangeleské právní firmy O’Melveny & Myers a jako poradce a autor projevů kalifornského guvernéra Edmunda G. Browna. V agendě měl zejména rasové bouře a dohled nad legalitou postupu moci při demonstracích proti válce ve Vietnamu. Později působil coby náměstek generálního prokurátora prezidenta Lyndona Johnsona. V roce 1991 vedl nezávislou komisi, která vyšetřovala a usvědčila z brutálního útoku na černošského řidiče Rodneyho Kinga bělošské policisty. Za Clintonovy prezidentské éry se zprvu stal ředitelem transformačního týmu, jehož úkolem bylo navrhovat hlavní členy nové vlády, posléze byl sám jmenován ministrem zahraničí. Splnilo se mu tak dávné přání, neboť čekal, že ho do funkce uvede už Jimmy Carter po rezignaci předchůdce Cyruse Vance, který zpackal akci na osvobození výše uvedených rukojmí. Do politiky zasáhl i v případu zkoumání platnosti odevzdaných republikánských hlasů při prezidentských volbách na Floridě v roce 2000, v Roachově televizním filmu Přepočítávání (2008), který událost inscenoval, ho ztělesnil John Hurt. V roce 2001 vydal paměti Změny v životě: Vzpomínky.
Před Vánoci roku 1956 si vzal učitelku Marii Josephinu Wyllisovou, vychovali syny Scotta, Thomase a dceru Kristen. Dceru Lynn měl z předešlého manželství s paní Joan.
