Volby v Rusku dopadnou tak, aby Putin mohl zůstat rozhodující mocenskou figurou v zemi
Zítřejší volby do ruského parlamentu (Státní dumy) vyhraje Jedinaja Rossija (Jednotné Rusko) prostě bezkonkurenčně. Prezidentu Putinovi, jemuž je Jednotné Rusko instrumentem k převodu moci z Kremlu do parlamentu a do vlády, se podařilo několikaletým cílevědomým úsilím vymazat politickou konkurenci. Politická opozice, reprezentovaná zejména Kasparovovým Jiným Ruskem, Němcovovým Svazem pravicových sil či Javlinského Jablokem, postupně ztratila reálnou naději na demokratickou politickou soutěž a byla prakticky zahnána do pozice disidentské.
Putin prosadil zvýšení procentuální hranice volitelnosti do parlamentu na sedm procent a zrušení tzv. jednomandátových volebních obvodů, které umožňovaly většinovým způsobem volit demokratické kandidáty. Zákon, kterým Putin prosadil zrušení přímé volby gubernátorů, učinil z demokraticky volených politiků státní úředníky. Ti činí vše, aby se i ve volbách zavděčili. Z Kremlu dostali úkol, aby doporučili svým spoluobčanům volit Jednotné Rusko jako jedinou politickou sílu, která chce a dokáže realizovat tak zvaný Putinův plán. Vědí, že budou-li neúspěšní, musí počítat s odvoláním.
Jak vyřešit následnictví Putinův plán je prostý: Vyřešit následnictví prezidentské samoděržavné moci tak, aby Vladimir Vladimirovič mohl být tou rozhodující mocenskou figurou i tehdy, až od jara příštího roku již nebude prezidentem.
K naplnění cíle je třeba, aby Putinova politická strana, v jejímž čele stojí jako její volební lídr, tedy Jednotné Rusko, s převahou zvítězila v parlamentních volbách.
A ona zvítězí. Sedmiprocentní hranici volitelnosti překoná podle názoru ruských politologů kromě zmíněné kremelské strany moci jen Zjuganovova Komunistická strana Ruska, která samozřejmě Putina neohrozí, Mironovovo Spravedlivé Rusko, uměle založené jako přijatelná proputinovská „opozice na oko“, a s potížemi i LDPR (Liberálně demokratická strana Ruska) Vladimira Volfoviče Žirinovského, proslulého sice nesčetnými skandály, ale vždy hlasujícího s prokremelskou většinou.
Státní duma bude tudíž plně v rukou těch, kdo podporují prezidenta Vladimira Putina bezvýhradně i tehdy, ba zejména tehdy, kdy po vzoru někdejších sovětských vůdců nazývá nepřítelem Ruska každého, kdo jen náznakem vyjádří neshodu s jeho mocenskými praktikami. Nepřáteli Ruska jsou všichni, kdo v devadesátých letech nějak ovlivňovali ruskou politiku, kdo způsobili tragický rozpad Sovětského svazu, kdo chtěli jednat s teroristy – rozuměj s Čečenci – v okamžiku, kdy Rusko bylo jimi ohroženo, a také všichni ti, kdo „rozkradli náš společný majetek“. Ti všichni se dnes, tvrdí prezident Putin v projevu v Lužnikách minulý týden, jako vlci motají kolem velvyslanectví západních zemí a s jejich podporou chtějí zemi oslabit, aby ji mohli dále rozkrádat. Veřejnost je zmatena cílevědomě vedenou propagandou, vyvolávající prostřednictvím státem ovládaných médií atmosféru obav z trvale připomínaných údajných hrozeb pocházejících z Rusku nepřejícího Západu. Občané si tak obnovují v paměti kontinuitu pocitu strachu ze Západu, který v sovětském období šířili představitelé tehdejšího totalitního režimu.
Silný, autoritativní, dobře vyhlížející sportovec a rozhodný politik, směle formulující cíl, jímž je silné Rusko jako nepřehlédnutelný partner všech a všude, navíc oprávněně se chlubící slušnými hospodářskými výsledky, založenými jak na cenách energetických surovin, tak na vládní mocenské ingerenci do ekonomiky, je přijímán jako neochvějný vlastenec, který nedá Rusku zahynouti. Vyloučena z veřejné politické debaty neustálými propagandistickými verbálními útoky a také policejním a justičním násilím, nemá demokraticky smýšlející část ruské společnosti – navíc oslabována neschopností sjednotit se na jakémsi minimálním demokratickém programu – naději na zastavení současného procesu. Ten vede k posilování centrální moci, stále více tíhnoucí k diktatuře jedné strany a k výkonu moci z jednoho centra. Sovětský model, jen sofistikovaně modifikovaný.
Výsledky voleb do Státní dumy nepřinesou změnu ani v politice domácí, ani v politice zahraniční. Pojmenováním vnitřních i vnějších nepřátel Ruska se Vladimir Putin až příliš výrazně zavázal k pokračování v politice síly, k potlačování svobod všech, kdo si přejí jiný než Putinův způsob řešení problémů ruské společnosti. Vše, co až dosud prezident Putin řekl či potvrdil, povede k pokračování, ne-li k zesílení agresivní snahy rozvracet jednotu členských států Evropské unie, komplikovat vztahy Evropy se Spojenými státy s cílem obnovit ruský vliv zejména ve východní a střední Evropě.
***
Současný proces vede k posilování centrální moci, stále více tíhnoucí k diktatuře jedné strany a k výkonu moci z jednoho centra.
Luboš Dobrovský bývalý velvyslanec v Rusku
O autorovi| e-mail: ldob@cmail.cz; Luboš Dobrovský bývalý velvyslanec v Rusku
