Počet připojení překročil miliardu a tím i počet aut. Kam míří svět tohoto nového standardu?
Těšíte se na přistání lidí na Marsu? Jezdíte autem na jaderný pohon? Pokud ne, popíráte prognózy staré jen půlstoletí. Používáte internet a e-mail? Pokud ano, tak tytéž prognózy předbíháte, čímž – jak je dnes módou říkat – přepisujete očekávané dějiny.
Předpovědi z doby, kdy se na oběžné dráze Země objevily první umělé družice, fungují jako fata morgána – čím jsme k původně avizovanému termínu blíže, tím více se vzdaluje jejich uskutečnění. Přitom i ti autoři science-fiction, kteří nezbožštili technologický pokrok, podcenili celoplanetární komunikaci. Ta se dostavit měla, ale až s příchodem časů celoplanetární vlády řízené celoplanetární radou moudrých.
Taková myšlenka člověka napadne při zprávě, že celkový počet připojení k internetu právě překročil jednu miliardu. Jinými slovy ta zpráva říká, že internetové připojení už má každý šestý pozemšťan, tudíž úhrnný počet lidí, kteří každé takové připojení skutečně využívají, kteří se na planetární komunikaci opravdu podílejí, musí být logicky ještě mnohem vyšší. Pro ty z nás, kdo internet bereme už jako denní chleba, to na první pohled vypadá samozřejmě, jako by tomu ani jinak být nemohlo, ale není od věci si občas připomenout nesamozřejmost zdánlivě samozřejmého.
Řekni mi, co googluješ...
Internet se stává novým standardem civilizace. Univerzálně už to není osobní automobil. Jednak kvůli samotným počtům, neboť osobních aut je na zemi asi 850 milionů, méně než přípojek k internetu (ona miliarda, kterou uvádí britská společnost comScore, přitom nezahrnuje provoz na veřejně sdílených počítačích a mobilní připojení).
Ale internet funguje i jako nový společný jmenovatel. V zemích, které jsou už auty nasyceny, vystrkují růžky spíše minusy než plusy nasycenosti.
Libujete si, že vám auto umožňuje svobodu pohybu?
Jistě, ale platíte za ni v podobě mýtného na dálnicích i v centrech metropolí, zdanění aut podle stáří a jejich ekologičnosti, drahého až nemožného parkování...
V zemích, které chtějí především dohnat a předehnat Západ, tyto problémy blednou před hladem po autech. Naproti tomu internet je univerzální, vždyť je to síť.
Prognostici, kteří se soustředili na technologický rozvoj, podcenili spontaneitu a to, čemu se říká síťový efekt. Zatímco automobil je vynález, který se odvíjí od jednoho nápadu a jeho patentování, internet vznikl – s mírnou nadsázkou řečeno – prostým propojením vcelku banálních počítačů. Ale rychlost jeho vývoje bere dech, zatímco dnešní družice vynášejí v jádru stejné raketové nosiče jako před půlstoletím. V pátek tomu bude teprve padesát let, co byl patentován integrovaný obvod. Ale samotný protokol http, který před dvaceti lety odstartoval web, informační dálnici, si už Tim Berners-Lee patentovat nedal. I proto se stal společným majetkem lidstva, jakkoliv nabubřele to zní.
Miliarda připojení k internetu. Je to ohromné číslo, ale přes všechny argumenty o univerzalitě sítě nevypovídá za celou planetu stejně. Některé údaje zveřejněné společností comScore očekáváte. Třeba že na internet je už připojeno více Číňanů než Američanů. (Jak by ne, když Čína má čtyřikrát více obyvatel.) Třeba že v zemích jako Amerika, Německo, Japonsko či Británie se počet připojení zvyšuje už jen mírně, o dvě až čtyři procenta ročně. (Jasná známka počínající nasycenosti.) Třeba že nejvíce hodin u internetu stráví Kanaďané, Izraelci, Jihokorejci a Američané...
Jiné údaje uvádějí očekávání na pravou míru. Indie a Čína jsou dvě velmoci, které vedou napínavou soutěž. Prosadí se ve světové konkurenci spíše Čína se svým dravým kapitalismem a růstem, leč řízená komunistickou nomenklaturou a její cenzurou, nebo Indie, honosící se přídomkem „největší demokracie na světě“? Hospodářsky Indie soutěží zdatně, její investoři už zdomácněli i v Evropě, ale právě v rozšíření internetu pokulhává za Pekingem. Čína vykazuje pětinásobek počtu připojení (sedm obyvatel na jedno, zatímco v Indii se o ně dělí 34 lidí).
Indie se snaží svůj handicap překonat. Počet svých připojení zvyšuje o polovinu rychleji než Čína. Podporuje distribuci levných počítačů (notebooky po deseti dolarech). A těží z rozšířené znalosti angličtiny. Na svém území nejenom soustředí call centra, ale dělá i to, co lze nazvat outsourcingem anglickojazyčné novinařiny. Časopis Reflex popisuje, jak v indických redakcích dávají dohromady reportáže z poznámek a nahrávek zaslaných z Ameriky. Rozdíl? Indickému novináři platí redakce deset dolarů za tisíc slov, americkému za totéž sto dolarů.
Čína zase přitahuje giganty typu Microsoftu a Googlu tak mocně, až láme jejich charaktery. Kdo bude nakonec úspěšnější? Odpověď na tuhle otázku naznačí leccos o tom, kam se bude ubírat svět poměřovaný komunikací a počtem internetových připojení.
***
Internet vznikl prostým propojením vcelku banálních počítačů. Ale rychlost jeho vývoje bere dech, zatímco dnešní družice vynášejí v jádru stejné raketové nosiče jako před půlstoletím.
O autorovi| Zbyněk Petráček, komentátor e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
