Proslavil ho případ tzv. justiční mafie. Jeho rozsudek nedávno změnila o 180 stupňů předsedkyně odvolacího senátu Vrchního soudu, přičemž Cepla nevybíravě a velmi osobně zkritizovala.
* LN Zůstáváte v justici?
Jistě, proč bych nezůstával.
* LN Protože je asi těžké pracovat s vědomím, že na odvolacím soudu bude nad vámi léta sedět soudkyně, která veřejně vykládá, že jste nejhorší v jejím obvodu.
Tímto směrem otázek se moc daleko nedostaneme. Protože já se k tomu vyjadřovat nechci – a ani nemůžu s ohledem na paragraf 80 zákona o soudech a soudcích...
* LN ... který ukládá soudcům, aby zachovávali úctu k jiným soudcům. I když to doktorka Vostrejšová tak okázale porušila?
To jste řekl vy, ne já. Ale abych to zkrátil: práce soudce je pro mě pořád zajímavá a klidně ji budu dál vykonávat dvacet let. Ve 100 %vyhrál stát
* LN Když jste před lety začínal jako specialista na spory o ochranu osobnosti, pochvaloval jste si je jako soudcův ráj: v zákoníku jsou k tomu jen dva paragrafy, takže se často ocitáte na neprobádaném poli, kdy vše záleží jen na vás. Ještě máte takové pocity?
Ale to pořád. Řešil jsem teď třeba otázku závodu chrtů v Belgii.
* LN Kdo koho žaloval?
Žalobkyně si stěžovala kvůli výroku, že její chrt byl diskvalifikován kvůli dopingu.
* LN Jak ten soud dopadl?
Rozsudek není zatím pravomocný. Já jsem žalobu zamítl. Nemířila totiž na zahraničního provozovatele závodu, ale na toho, kdo v Česku uveřejnil – bez dalších komentářů – informaci o tom, že chrt byl diskvalifikován. Což je svatá pravda.
* LN Stal jste se známý kvůli rozsudku o justiční mafii. Ale slyšel jsem, že za nejdůležitější považujete případ Vietnamců, kteří žalují stát kvůli policejnímu ponižování. I ten vám odebral Vrchní soud – ale vložili se do toho ústavní soudci.
Teď se má projednat dovolání u Nejvyššího soudu. Ústavní soud zrušil jen tu část usnesení, která mi případ odebírá, k věci samotné se nevyjádřil. Pro mě to skutečně je zásadní případ.
* LN Proč?
Protože v něm jde o to, zda se má – s odvoláním na ochranu osobnosti – vyplatit zadostiučinění v penězích za zásah policie.
* LN Prohrál vlastně stát někdy v takových případech? I kdyby byl jen odsouzen k omluvě?
Ve 100 % případů vyhrál, pokud vím. Několikrát soudy první instance nařídily zadostiučinění a omluvu, ale vždy to odvolací soud zrušil, změnil nebo případ stále běží. Pozdějším vývojem zákona a judikatury se tyto věci přesunuly většinou pod ustanovení o náhradě škody, způsobené nesprávným úředním postupem. Ale mluvím o případech, které se objevily ještě před touto změnou, takže pod ni nespadají. Stoprocentní neúspěšnost buď znamená, že jsou ty žaloby všechny nesmyslné, anebo je tu nevyřešený systémový problém. Žaloba by byla pod úroveň
* LN Kolik berete?
Po pravdě řečeno nevím přesně. Výplata mi chodí na účet, nekontroluju ji, nedávno se to měnilo. Proč?
* LN Protože ze stanovisek Soudcovské unie se zdá, že nejdůležitější téma v justici jsou mzdy.
Já členem Soudcovské unie nejsem, tak jako polovina všech soudců. Nemám potřebu být organizován, soudce má být co nejnezávislejší. Ale mám k unii přátelský poměr a v poslední době s ní často souhlasím. Třeba v tom, že k veřejnosti se především nepodařilo dostat informaci, že soudcům se vypočítávají platy z průměru mezd ve veřejné sféře. Takže když se sníží platy státním zaměstnancům, sníží se i soudcům. Místo toho se vypouštějí podivně rozeštvávací informace, že se soudců krize netýká.
* LN Soudci jsou ovšem jediní, kdo proti zásahům do svých platů podávají úspěšné stížnosti k Ústavnímu soudu. Minulý týden ministr spravedlnosti oznámil, že na doplacení jejich loňských mezd musí najít 120 milionů.
Já jsem žalobu nepodával.
* LN Zdá se vám to pod úroveň?
Ano. Nejsem na tom tak zle, abych musel dávat žalobu kvůli vlastnímu platu. Myslím si, že jsou důležitější věci na světě.
* LN Jaké?
Výkon spravedlnosti a její vnímání v očích veřejnosti. Nebo otázka nezávislosti soudců. Případně chybějící veřejná debata o tom, jak se obsazují místa soudců a soudních funkcionářů. Pokud veřejnost v podstatě soudům nevěří, zneklidňuje mě to mnohem víc než platy. Dohnat Německo – i v justici
* LN Je to ale opravdu tak, že Češi svým soudům nevěří? V průzkumech to říkají; ale když se zeptáte na prestiž povolání, považují si soudce poměrně vysoko – zatímco poslanci jsou na dně žebříčku.
Je mi jasné, že neobliba zčásti plyne z logiky profese: jedna strana u soudu nutně musí prohrát. Ale sleduji i chování lidí v síni, jejich respekt vůči soudcům...
* LN Klesá?
To možná ne, ale zůstává níž, než by měl být. Během dvaceti let jsme opravili fasády a celá společnost zásadně zbohatla. Doháníme ekonomicky Německo, jež se nám ještě za revoluce zdálo nepřekonatelné; teď už mezi platy Čechů a Němců nejsou propastné rozdíly. Ale ve vnímání justice jsou pořád velké. Evropský soud pro lidská práva projednává za Česko stejné množství žalob jako za Německo. A to je Němců osmkrát víc.
* LN Jenže německá justice je patrně nejlepší na kontinentu. V poslední studii Komise pro efektivitu justice Rady Evropy (CEPEJ) skončil výkon české justice ve středu pole: průtahy se zkracují, nedodělky snižují – žádná Itálie.
Itálie je anomálie známá chronickými průtahy a rozsahem šedé ekonomiky. To byste mě mohl utloukat tím, že Ukrajina a Moldavsko jsou na tom ještě mnohem hůř.
* LN Nepřesvědčuje mě argument s počtem stížností ve Štrasburku. V přepočtu na hlavu ho mají Češi nejvyšší spolu se Slovinci. Což může znamenat, že jde o dva národy vzdělaných lidí, kteří zdědili dost problémů z komunismu. Anebo jsou to dva národy prudičů – přes 90 % zdejších stížností Štrasburk odmítá.
V celkovém skóre vypadá Česká republika drtivě úspěšná. Když ale odečtete zjevně neopodstatněné a kverulantské žaloby, výsledek už tak skvělý není. Pro mě je to k zamyšlení: proč Češi vnímají svou justici o tolik hůř než jiné národy. Protože cesta k dalšímu zlepšení života lidí vede přes fungování spravedlnosti. O úspěchu České republiky rozhodne, jak kvalitní bude zdejší justice.
* LN Říkal jste, že je pro vás důležitá otázka nezávislosti a že nespočívá v platu. V čem tedy?
Když jsme v roce 1990 na soudech začínali, každému se zdál pojem nezávislosti jasný. Až během let si soudci začali uvědomovat, co to obnáší: že se nemohu stýkat a bavit s každým, s kým mě napadne, že nemůžu chodit na společenské akce, kde bych se mohl potkat s účastníkem sporu, a že se nemohu ke všemu svobodně vyjadřovat. Má to řadu souvislostí, pravidel a zvyklostí, jež se vypracovávají léta a stále v nich není zcela jasno.
* LN Je zvláštní, že mluvíte o chování mimo soudní síň. Výkon spravedlnosti se přece děje uvnitř.
To není tak úplně pravda, důležité je i chování mimo soud. V jednací síni může soudce kontrolovat veřejnost, ze všeho se pořizuje protokol, rozhodnutí posoudí odvolací soud, který ho může změnit nebo zrušit. Ale co dělá soudce mimo jednací síň, to může unikat všem, a přitom to může mít na výsledek vliv. A zejména na tu důvěru. Vybíráme za zavřenými dveřmi
* LN Co vám vadí na dnešním výběru soudců a funkcionářů?
Že se mu věnuje minimální pozornost. Časem se bude nevyhnutelně měnit třeba předseda Nejvyššího soudu... Myslím, že se reformy soudů zadrhly na otázce soudní moci: kdo tu moc má, jak ji vykonává, jak se justice řídí – v tom se zcela shoduji se Soudcovskou unií. Objeví se významný justiční funkcionář a málokdo o něm něco ví. Natož proč a kým byl vybrán.
* LN Máte na mysli nového místopředsedu Nejvyššího soudu Romana Fialu?
Třeba. Pravděpodobně je to dobrý výběr, ale kdo si vůbec všiml, že máme nového místopředsedu? Stejně tak může jít o krajské nebo okresní funkcionáře. Výběr je naprosto neprůhledný, lidé ani netuší, že se nějaké změny dělají.
* LN Proč to nevadí soudcům?
Myslím, že názor soudců i společnosti je takový, že se jich to víceméně netýká. Napadne je to až ve chvíli, kdy je už zpravidla pozdě.
* LN Jak byste si to představoval? Veřejná výběrová řízení, zveřejněné profesní životopisy, u každého výběru justičního funkcionáře dostupný zápis výběrové komise se zdůvodněním?
Například. Výběr lidí na určitá místa je celá věda, ale vidím to zhruba tak, jak říkáte.
* LN Dnes mají na výběr soudců největší vliv předsedové krajských soudů. Pak ministerstvo spravedlnosti a nejmenší prezident. Je to špatně?
To neříkám. To je základní strategická otázka: mají mít největší moc předsedové krajských soudů? (Já si mimochodem myslím, že ano, ale tohle zrovna je věc k diskusi.) A pokud ano, pak jsou to mimořádně mocní lidé, kteří fakticky už dnes ovlivňují složení justice víc než hypotetické Nejvyšší soudcovské rady – a pak by jejich výběr měl být otevřený a transparentní. Netvrdím, že je dnes všechno špatně; je klidně možné, že by konkurzy dopadly se stejným nebo podobným výsledkem jako dnes. Ale myslím, že i veřejnost má větší důvěru k tomu, co zná, do čeho je vidět, co lze prozkoumat. když se vybírá za zavřenými dveřmi na základě neznámých kritérií, lidé mají podezření na zákulisní švindly.
* LN Mimochodem, z nedůvěry vůči justici se vymyká Ústavní soud, jehož členové procházejí veřejným grilováním v Senátu a zveřejňují profesní životopisy i všechna svá rozhodnutí...
... v čemž jsou úplně mimo tradici zdejší justice...
* LN ... a co vám brání, abyste na vašem krajském soudu zveřejnili své životopisy? Vzdělání, členství ve stranách, předchozí práce?
O tom nerozhoduju já, takže k tomu těžko mohu něco říct. Můj životopis myslím znáte, a pokud ne, tak se klidně zeptejte.
* LN Ne, mám jinou poslední otázku k justici: co si myslíte o občasných plánech ministra Pospíšila na zrušení vrchních soudů?
Že by to provést šlo, ale musí se to dobře promyslet. Nestačilo by všechno přehodit na okresy, přičemž odvolání budou řešit krajské soudy a mimořádné opravné prostředky Nejvyšší soud. U některých věcí má hluboký smysl, aby začínaly už v první instanci na krajské úrovni: například velké zločiny, velké obchodní spory... Pokud je účastníkem řízení ředitel velké továrny, která živí celý okres, udržet si nezávislost je v poměrech okresního města těžší než na kraji. Ochranný svaz africký
* LN Máte na starosti i spory ohledně autorských práv. Z rozpisů práce se zdá, že různé žaloby Ochranného svazu autorského na hostinské a hoteliéry, kteří pouštějí hudbu, tvoří velkou část agendy.
Tady je viditelný zvláštní nový trend: vedle OSA se objevují další ochranné organizace. Svou vlastní už mají třeba zvukaři. Když se těch správců sejde pět nebo šest a všichni chtějí vybírat poplatky, důsledek je takový, že hostinští raději ruší rádia a televize.
* LN To je krásná představa: že autorskoprávní organizace nakonec dosáhnou toho, že v kavárnách a restauracích bude ticho.
Vážně: když to tyto organizace přeženou, tento druh přilepšení pro autory dopadne špatně a zvrátí se v pravý opak. Nikoli kvůli justici, ale kvůli tržnímu mechanismu.
* LN Před lety jste se pozastavoval nad vývojem autorského práva ve prospěch nadnárodních společností: „Za chvíli si lidé začnou myslet, že Medvídka Pú vymyslel Disney.“
To si myslím pořád, že autorské právo se vyvíjí zvláštním směrem. Na jedné straně se ještě celkem často stává, že autorovi nezaplatí honorář, což je celkem jednoduchý, snadno řešitelný spor. Na druhé straně se ale na mezinárodních fórech vymýšlejí stále fantastičtější způsoby, jak těžit z autorských práv. Zaznamenal jste právo folkloru pro rozvojové země?
* LN Ne. Bude chránit původní umění afrických obyvatel?
Ano, aby aspoň něco měli, protože jinak drtivou většinu autorských práv a vynálezů mají vyspělé země. Vehementně se o tom mluví ve Světové obchodní organizaci.
* LN Takže u vás časem přistane žaloba Ochranného svazu afrického proti šíření mizerných napodobenin domorodých sošek v pražských krámech.
No jen si z toho dělejte legraci. Vývoj tam míří.
***
Evropský soud pro lidská práva projednává za Českou republiku stejné množství žalob jako za Německo. A to je Němců osmkrát víc.
Jak se autorskoprávních žalob sejde pět nebo šest, důsledek je paradoxně takový, že hostinští pak radši ruší rádia a televize
Životopis Vojtěch Cepl se narodil 21. března 1965. Vystudoval Právnickou fakultu UK a poprvé byl jmenován soudcem v roce 1990. Po dvou letech odešel do advokacie. V letech 1998 až 2002 byl členem Unie svobody. V roce 2002 nastoupil na středočeský Krajský soud v Praze, zabývá se spory na ochranu osobnosti. Pochází z právnické rodiny; jeho otec byl ústavním soudcem, práva vystudoval i jeho bratr. Manželka V. Cepla Lenka je soudkyní téhož krajského soudu, mají dvě děti.
