Dnes o Janssonově pokušení a švédské kulinářské poezii
Tuzemská IKEA vedla letos v létě reklamní kampaň, v níž lákala zákazníky na švédskou „specialitu“ pytt i panna. Panna je pánev, i je předložka v, pytt jsou kousky či drobty. Tedy na kostičky nakrájené zbytky z předešlých dní (maso, brambory, zelenina) hozené na pánev a opečené s cibulí. Jako kdyby české firmy ve světě lákaly publikum na knedlíky s vajíčkem.
Od strohého slovníkového významu je ke skutečnosti mnohdy daleko. Jestliže člověk to či ono jídlo neochutnal nebo aspoň neviděl, těžko si dokáže představit, co se za jeho názvem skrývá a co ho na talíři čeká. A kdyby nad tím neuvažoval a jen překládal jména pokrmů doslovně podle originálu, čtenáři by z toho asi moc moudří nebyli. Švédština má podobných (někdy i záludných) tajností celou řadu.
Ägg je vejce, laada je bedna, krabice, mísa nebo v podstatě každá nádoba. Ägglaada ale není mísa vajec ani bedna s vejci, nýbrž zapékané brambory s různými ingrediencemi, jež se tak jako u nás zalévají rozšlehanými vejci. Ale pokud jsou brambory zapečené s lososem, pak už to není ägglaada, nýbrž laxpudding, doslova lososový pudink.
Nejeden švédský pokrm se pyšní poetickým názvem. Třeba Janssons frestelse čili Janssonovo pokušení. Pokud by člověk popustil uzdu fantazii a přemýšlel, jestli třeba Janssona při jídle nevyrušovala svůdná spolustolovnice, přemýšlel by špatně. Protože to jsou brambory, tentokrát nakrájené na tenké proužky a zapékané s cibulí, nakládanými šproty a smetanou a zasypané strouhankou. A Flygande Jakob neboli létající Jakub není žádná rafinovaná pochoutka pro kanibaly, nýbrž kuře pečené se slaninou, banány, smetanou, chilli omáčkou a burskými oříšky.
Legendárním švédským fenoménem je surströmming. Sur je kyselý, strömming je baltský sleď. Surströmming ovšem není zavináč ani nic podobného, nýbrž sleď kvašený – a pořád ještě kvasící! Při překladu zde žádné velké nebezpečí nečíhá, ovšem v reálu je maximální obezřetnost nutná. V krámě se surströmming prodává v nafouklé konzervě, a kdo si nechce stěny kuchyně proti své vůli opatřit neotřelým abstraktním, o výraznou pachovou dimenzi obohaceným vzorem, ten vezme kbelík s vodou, do něj konzervu strčí a otevře ji pod hladinou.
Kdybyste si ve švédském románu přečetli, že si (jako každý čtvrtek značná část Švédů) k obědu dali čtvrteční klasiku, moc moudří byste z toho asi nebyli. Vězte tedy, že se za tím skrývá hrachová polévka, do které se kydne lžíce hořčice, a k tomu palačinky s marmeládou a šlehačkou.
Švédská gastronomická kultura má však i stránky veskrze příjemné. Třeba instituci zvanou paataar neboli kapka navíc: člověk si k hrnku kávy připlatí drobnou částku a může toho kafe vypít, kolik chce. A třeba na letišti v severošvédském Lycksele mají pro pasažéry kávu úplně zadarmo. Bylo by zajímavé poslechnout si, co by k tomu mohli říct vyčůraní, za kavárníky a restauratéry převlečení, šálek kávy za stovku prodávající vyžírkové na letišti v Praze.
A kdo by si s tou švédskou obdobou knedlíků s vajíčkem chtěl trochu pohrát a podomácku si to přeložit nějakým kreativnějším způsobem, tomu můžu prozradit, že za výrazem pytt se ve slangu taky může schovávat čert nebo peklo, o pánském pohlavním údu snad radši nemluvě.
***
Co by asi k švédské kapce navíc řekli vyčůraní, za kavárníky a restauratéry převlečení vyžírkové na letišti v Praze?
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
