Několik velkých teleskopů bude společně hledat život na planetách mimo sluneční soustavu.
Projekt ESA nazvaný Darwin a naplánovaný na druhé desetiletí 21. století je velmi ambiciózní. Několik velkých kosmických dalekohledů (každý o průměru zrcadla přinejmenším tři metry) bude pracovat společně jako obří interferometr.
Dalekohledy by měly sledovat blízké okolí Slunce a pátrat po stopách života na terestrických exoplanetách. Protože ve viditelném spektru je poměr zářivých toků od hvězdy a planety obrovský (asi jedna ku miliardě), volí se k pozorování infračervená oblast spektra, kde je poměr zářivých toků přece jen menší (asi jedna ku milionu). Dalším (a důležitým) důvodem ke sledování terestrických exoplanet v infračerveném oboru je skutečnost, že v důsledku biologické aktivity se produkují plyny jako kyslík, oxid uhličitý nebo metan a ty lze spektroskopicky nejsnáze zaznamenat zejména v tomto oboru spektra.
Pro pozorování se bude využívat oblast vlnových délek 6 až 30 mm. Sledování objektů v infračerveném oboru je výhodné právě z kosmického prostoru. Nevadí absorpce světla v zemské atmosféře, snadněji lze potlačit vlastní tepelné vyzařování aparatury: dalekohled se v meziplanetárním prostoru vychladí na asi minus 233 °C.
V rámci projektu Darwin se budou exoplanety sledovat přímo - cílem je tedy pořídit skutečné „snímky“ planet. Abychom spatřili tak malé objekty, obíhající kolem blízkých hvězd, byl by ovšem zapotřebí dalekohled o průměru asi 30 metrů (jak je vidět, současný Hubblův kosmický teleskop se zrcadlem velkým 2,3 metru ani kosmický dalekohled budoucí generace o průměru až 6,5 metru nestačí). Ostatně jednotlivé teleskopy v rámci tohoto projektu větší nejsou; přístroje však budou pracovat dohromady jako interferometr, takže se nakonec dosáhne velmi vysokého úhlového rozlišení.
Misi Darwin tvoří šest satelitů, z nichž čtyři ponesou na palubě dalekohledy typu Cassegrain, dva slouží jako moduly pro napájení přístrojů a komunikaci. Budou umístěny do vzdálenosti asi 1,5 milionu kilometrů od Země v opačném směru, než je Slunce.
V této poloze není třeba přerušovat pozorování v důsledku toho, že by do zorných polí dalekohledů vstupovalo Slunce, Země nebo Měsíc - tato tělesa zůstávají po celou dobu „za dalekohledy“.
Přístroje se ve vzájemné vzdálenosti budou udržovat s přesností několika centimetrů. Skutečné vzdálenosti mezi jednotlivými dalekohledy v okamžiku společných pozorování budou ovšem známy s přesností mnohonásobně vyšší, až asi dvacet nanometrů.
Knihu docenta Zdeňka Pokorného, ředitele Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně, působícího též na Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky na Přírodovědecké fakultě MU, nazvanou Exoplanety vydalo nakladatelství Academia. Text zkrátila a titulek doplnila redakce LN.
