Leslie Edward Claypool (45), v hudebním světě známý jako Les Claypool či Colonel (plukovník) Claypool, je v první řadě mozkem, zpěvákem a baskytaristou funk-metalových bláznů z kalifornského El Sobrante Primus. Pokud se při jejich zmínce nevybaví hity Jerry Was a Race Car Driver, My Name is Mud nebo Wynona’s Big Brown Beaver, možná pomůže oživení ústřední melodie seriálu South Park: „I’m goin’ down to South Park gonna have myself a time. (Friendly faces everwhere! Humble folks without temptation!)“ Autory jsou rovněž Primus, jen s vokály jim zde pomáhají Kyle, Stan, Cartman a Kenny.
Samo a přirozeně I když jsou Primus nejslavnějším Claypoolovým projektem, jeho dalšímu směřování dává tzv. volný průběh: poslední řadová deska Antipop vyšla v roce 1999. V mezičase vymyslel několik originálních hudebních spojení a až v roce 2006 ho cesta přivedla k sólovému debutu Of Whales and Woe.
Po zrežírování pomateného fiktivního dokumentu Electric Apricot: Quest for Festeroo se vrátil zpátky k muzice a s odkazem na název debutu vydal v polovině března na svém vlastním labelu Prawn Song sólovou dvojku Of Fungi and Foe. Podobností názvu však jakékoliv vazby na minulost, hudební i ty „ideologické“, končí.
Claypool se sice nevzdal svých funkových kořenů a kouzlení s baskytarou, fanoušci bezpečně poznají i jeho „buranský“ country vokál, prohnaný přes další filtry, kterým spíš káže, než zpívá. Jeho nová deska je ale hudebně jinde. Staví na primitivních beatech a neznámých zvucích nástrojů pojmenovaných třeba über-dogs of doom (nadpsi zkázy), často ještě opatřených nějakým dalším zvukovým zkreslením. Jen občas lze zaslechnout familiární zvuk obyčejných perkusí, bong, violoncella, banja (ve speciální Claypoolově basové úpravě) nebo vibrafonu. Celky skladeb vytvářejí iluzi jakýchsi východních či arabských motivů, změny rytmů a pozemské vokály je pak rychle vracejí zase zpátky do reality.
Všechno do sebe zapadá ve chvíli, kdy Claypool ke koncepci alba prozradí: „Měl to být soundtrack ke dvěma projektům. První je interaktivní hra Mushroom Men: The Spore Wars. Jde o to, že do země narazí meteorit a ten do určité vzdálenosti zvýší inteligenci všech hub. Druhý je hororový film Pig Hunt, kde tři tisíce divočáků terorizuje marihuanová pole v Kalifornii. Šlo to úplně samo a přirozeně.“
I když to zní šíleně (a málokterý příběh ze světa, ve kterém žije Claypool, není šílený), v kombinaci se zvukem desky, tuctem písniček v necelých padesáti minutách, to dává perfektní smysl. Jen nepatrně vybočuje Bite Out of Life, kde hostuje jiný blázen, a sice Eugene Hütz z brigády Gogol Bordello. Skladbě dává náladou nepříliš vzdálený, energický gipsy-punkový styl s podkresem španělky.
Až na výjimky (píseň What Would Sir George Martin Do? je o producentovi Beatles, Red State Girl rýpnutí do Sarah Palinové) se všechny mikropříběhy desky motají kolem hub. A jen sám plukovník ví, kolik polí musel za tu dobu sám zterorizovat, aby tento epos vymyslel a realizoval.
HODNOCENÍ LN *** Les Claypool: Of Fungi and Foe
49:41, Prawn Song 2009
***
Plukovník Claypool
Les Claypool nahrál od 80. let na třicet velkých desek. Jeho nejslavnější formaci Primus, s níž od vzniku v roce 1984 natočil sedm alb, předcházeli metaloví Blind Illusion. V roce 1994 vyšla deska pod hlavičkou skupiny Sausage, která zahrnovala původní sestavu Primus z roku 1988, jedno album podepsal také jako Les Claypool and the Holy Mackerel. Na přelomu tisíciletí fungovali Colonel Les Claypool’s Fearless Flying Frog Brigade (později jako The Les Claypool Frog Brigade), ve stejné době vyšlo také skvělé album The Grand Pecking Order „jednorázovky“ Oysterhead s Claypoolem, Stewartem Copelandem z The Police a Treyem Anastasiem z Phish. Jedna z dalších „superskupin“ byla Colonel Claypool’s Bucket of Bernie Brains, které vyšlo jediné album The Big Eyeball in the Sky v roce 2004. Claypool je vyhledávaným hostujícím muzikantem: okořenil mj. nahrávky Toma Waitse, Metalliky nebo Firehose. Primus jsou mimochodem autoři úvodní melodie animované série South Park.
