30. září 1938 nad ránem podepsali Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini Mnichovskou dohodu.
Němci pak obsadili Sudety, ze kterých odešly nebo byly vyhnány desetitisíce Čechů.
5. října 1938 odstoupil prezident Edvard Beneš a 22. října odlétl do emigrace. Jeho nástupce Emil Hácha byl zvolen do úřadu teprve 30. listopadu.
Generála Jana Syrového nahradil 1. prosince v premiérském křesle Rudolf Beran.
14. října 1938 adresovaly profesní komory lékařů, advokátů, notářů a inženýrů vládě memorandum, ve kterém navrhovaly omezit počet Židů ve svobodných povoláních a posléze je z těchto profesí úplně vyloučit: „... aby pro budoucnost vůbec nebylo přípustno v zájmu nejdůležitějších statků národa, aby povolání lékařská, právnická a technická byla vykonávána Židy.“ Protižidovská opatření pak komory skutečně přijaly, ty se ale většinou uplatnily až po okupaci.
22. listopadu 1938 vznikla oficiální státostrana druhé republiky - Strana národní jednoty. Jeden z článků jejích stanov de facto vylučuje Židy z politiky: „Osoby národnosti židovské se do strany nepřijímají a nemohou být jejími členy.“ Židé musejí odejít ze studentských spolků a k antisemitské kampani se přidávají i sokolové či některé noviny. Pro Židy se postupně uzavírá možnost pracovat ve státních službách.
Konečným cílem je sebrat majetek Židů a vystěhovat je. Kam by to mělo být, nikdo netuší.
15. března 1939 okupují německá vojska zbytek Československa. Němci neuznávají druhorepublikové teorie o českém árijství.
Německé zakony jsou automaticky nadřazeny tuzemským a začínají tak platit Norimberské zákony - zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti.
Principy zakotvené v těchto zákonech byly poprvé použity v nařízení Říšského protektora o židovském majetku ze dne 21. června 1939.
