Kvůli velké pracovní vytíženosti jezdím do Rakouska často pouze na jednodenní „lyžovačku“. Když si ráno s rodinou přivstaneme, je pak otázkou pár hodin, než nazujeme lyžáky na některém z rakouských svahů.
V posledních letech jsem si oblíbil menší střediska, jako například Stuhleck v oblasti Semmeringu nebo středisko Hochkar. Vyzkoušel jsem ale i velká střediska na ledovcích.
Proč mě Rakousko tak oslovuje? Má na tom velký podíl perfektní dopravní dostupnost, protože lze jet z Brna prakticky až pod sjezdovky po dálnici - to je úžasné. A také je to relativně blízko.
Mezi tamějšími lyžaři je to myslím stejné jako u nás, jen s chovaním v eventuálních frontách je to trochu lepší. Absence dlouhých front i v připadě víkendového lyžovaní je další důvod, proč volím, a to sám i s rodinou, raději tuto alpskou zemi než tuzemské kopce.
Kromě toho mi zdejší lyžařská centra nabízejí daleko více sjízdných kilometrů a to je s lyžemi na nohou věc k nezaplacení.
Rakouská kuchyně mi připomíná tu naši, má však své určité speciality. Velmi jsem si oblíbil jejich vývar s velkým špekovým knedlíkem nebo pivo ředěné citronovou limonádou, takzvané spezi.
Do Rakouska jezdím hlavně za zimními sporty, ale dvakrát už jsem vyzkoušel i biking v létě.
O autorovi| MICHAEL KAVÍN, Autor je ředitel reklamní agentury Český lev
