Britský skladatel, interpret, muzikolog a v poslední době též fotograf a filmař Michael Nyman si svým hudebním stylem ovlivněným minimalismem získal početné přívržence. Ostatně pojem minimalismus zavedl právě on. K jeho enormní popularitě přispěla rovněž hudba k oscarovému Pianu či filmům Petera Greenawaye.
Píše pro divadla a balet, pro německou zpěvačku Ute Lemper zhudebnil poezii Arthura Rimbauda, Paula Celana a sonety Williama Shakespeara a doslova šokoval hudbou k počítačové hře Enemy Zero. Nyman je rovněž autorem šesti oper (v Praze se uváděla jeho díla Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem a Man and Boy: Dada) a množství komorních i orchestrálních kompozic. Na svém webu www.michaelnyman.com nyní nabízí všem zájemcům možnost vytvořit vlastní film k jeho soundtrackům.
* LN Právě dokončujete operu, kterou u vás objednalo Teatro Massimo Bellini v sicilské Catanii. Jaký jste zvolil námět?
Tématem je osobnost Olivera Cromwella, který znamená nejradikálnější změnu britské politiky za posledních 500 let. Dílo je částečně historickým exkurzem do Cromwellovy doby a zároveň psychologickým thrillerem. Sonduje původ a psychologii moci a odehrává se v 17. i v 21. století - najdete tam třeba problém genetických poruch. Už před deseti lety jsem se této tematiky dotkl v opeře Facing Goya (pojednává o otázkách klonování, pozn. aut.) a taktéž v díle Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem. Takže jsem vlastně autor „lékařských“ oper... S režisérem Kenem McMullenem, autorem libreta, jsme diskutovali o moci a politických monstrech historie - což je téma ve vaší zemi důvěrně známé; ostatně uvažovali jsme o postavě Lavrentije Beriji, ale pak jsme zvolili Cromwella.
* LN Jaký je rozdíl mezi komponováním opery a filmové hudby? V obou žánrech už máte na kontě řadu děl...
Zásadní rozdíl je, že v opeře mám více věcí pod kontrolou, zatímco ve filmu o tématu a podobě rozhoduje režisér. Film patří někomu jinému a skladatel nemá moc šanci ovlivnit, jaká hudba a kdy se použije. U opery, jakmile se dohodneme na námětu a libreto je hotové, už je na mně, jak téma ztvárním, jakou architekturu mu dám. Je to napínavá práce.
* LN Sám jste se v poslední době obrátil k vizuálnímu médiu. Láká vás vytvářet nové formy, svým způsobem gesamtkunstwerk?
Ano, tato je otázka namístě. Nechtěl jsem být filmařem, ale v posledních patnácti letech jsem intenzivně cestoval a vždy měl u sebe videokameru k zachycení míst a nejrůznějších situací, které mi přišly zajímavé. Před pár lety jsem ten materiál ukázal několika přátelům a byli tím fascinováni. Dva roky jsem strávil stříháním a teď snímky příležitostně - na festivalech nebo různých vernisážích -uvádím. Mám také projekt spočívající v kombinaci filmu, fotografií a hudby, který uvádím se svou skupinou. Zajímá mě svět výtvarného umění tolik odlišný od hudby, těší mě myšlenka vlastní výstavy, kde znějí mé skladby pro daný prostor. Je to pro mě nový svět a jsem zatím na začátku.
* LN Tvorbou filmů jste vstoupil -celkem pozdě - na zcela nové pole. Bude se vaše kariéra v příštích letech vyvíjet spíš směrem k filmu?
Nemám zájem stát se profesionálním filmovým tvůrcem, nechci být s nimi srovnáván. Neovládám gramatiku Hollywoodu. Mým cílem je zaznamenávat, dokumentovat za pomoci vlastního rozumu a vidění. Oceňuji na tom tu svobodu a velmi mě to zajímá. Ale stále píšu hudbu, víc než kdy jindy. Ty dva světy se liší také v tom, že při komponování hudby máte před sebou prázdný papír a tvoříte něco z ničeho. Zatímco u filmů, jaké dělám, už situace existuje a vy ji jen zaznamenáváte.
