PRAHA Kdyby v roce 1998 existovala přímá volba prezidenta republiky, český národ by snad Dominika Haška na Pražský hrad dotlačil.
Při předávání státních cen se mezi lidem toho roku z legrace dokonce povídalo, že Havel na Haška myslel i proto, aby ho náhodou z úřadu nevyšoupl...
Ani Havel na zmíněné téma občas neopomněl vtipkovat. Ostatně, hned po příletu „zlatých hochů“ z Nagana Haškovi svůj post se smíchem nabízel.
„Kdepak, já panu prezidentovi Havlovi do zelí nepolezu,“ ujišťoval všechny pobaveně slavný Dominátor. Po zlatém olympijském triumfu se stal tenhle hokejový brankář v Česku takřka bohem. Uctívaným a vroucně milovaným.
Bez Haška by se totiž česká hokejová reprezentace v Japonsku takřka jistě ke zlatým medailím neprodrala. Famózní český gólman prožíval na ledě naganských hal snad až nadpozemskou formu a soupeře přiváděl svými kouzly na brankové čáře k čirému zoufalství a beznaději.
Ohromení čeští fandové pravidelně v ranních hodinách středoevropského času sledovali přímé přenosy z Nagana a žasli, co tenhle chlapík předvádí a jak drží český tým nad vodou.
Národ se tenkrát v čase politických půtek a nestability díky hokejistům po čase zase znovu semkl a s naganskými hrdiny začal vnímat pevnou sounáležitost.
Lid se v nich viděl a oni zase daleko na ostrově Honšú přiznávali, že zprávy z domova, hovořící o hokejovém pobláznění celé země, jim dávají křídla, síly a značnou víru v sebe samé.
Nemohl ani z chaty Haškova nadpozemská sláva a zbožnění i po návratu do vlasti místy přerůstaly až v šílenství. Když odjel s manželkou a dětmi na chatu na Konopáč, nemohl ani vyjít na zahradu. Jakmile začal trhat meruňky, lidé se drásali přes plot a spouště fotoaparátů jen cvakaly. Anebo vyjít k nedalekému rybníku a lehnout si na deku? Nemyslitelné!
Hašek se stal jednoznačně nejpopulárnějším českým občanem, a byť totálně ztratil soukromí, zůstával v klidu. „Situaci beru takovou, jaká je,“ povídal smířeně.
