Rozhodnutí německých aktivistických stran zrušit sebe samy mělo také v české politické veřejnosti odraz. Na zprávu, že Konrád Henlein vede od nynějška 77 procent sjednoceného německého lidu, se na české straně reagovalo přáním, aby se proti německému bloku ustavil silnější blok český. Pro mnohé obhájce tohoto plánu zdá se tím býti problém z velké části vyřízen. Problém však vypadá jinak a liší se právě tím, čím se liší demokracie od totalitarismu. Německý aktivismus a demokracie ustupuje s politického jeviště ne proto, čím argumentovali němečtí křesťanští sociálové: že jsou zklamáni dohodou z 18. února. Skutečnou příčinou je poznání, že stavovské a demokratické strany po rakouských událostech ztratily poslední naději, že udrží samostatnost proti totalitnímu dynamismu, který proudí v německých krajích. Jen tak je možno si vysvětlit jejich postup, jen tak je možné být dnes vůdcem aktivistické, demokratické a stavovské strany a zítra přijmout šarži z rukou vůdce. Demokratické strany nemohou postupovat takto a jeden člověk nikdy nemůže rozhodovat o jejich existenci. Proti totalitnímu celku není možno stavět umělý celek z několika demokratických stran, sebebližších v cílech svého sociálního programu. (LN 28. 3. 1938)
Každý den čtěte články
z archivních LN na
www.lidovky.cz/osmicky
