KYJEV Kyjevské Náměstí nezávislosti uprostřed Kresčatiku, což je taková kyjevská obdoba pražských Příkopů, je místem, kde se často měnily ukrajinské dějiny. Zde začala před pěti lety „oranžová revoluce“ a tady také v těchto dnech definitivně končí. Tak, jako by se prostě vytratila. A žádná nová podle všeho nebude.
Pod sloupem se sochou znázorňující nezávislou Ukrajinu je kluziště, na kterém se ale prohání jen pár dobře oblečených dívek. U přechodu se krčí malý stánek s hromádkou prospektů o favoritovi voleb Viktoru Janukovyčovi. O pár metrů dál parkuje několik aut divného hnutí, propagujícího „nevolbu“ obou kandidátů. „Nevolte menší zlo, nevolte nikoho, chtějí si rozdělit Ukrajinu,“ ozývá se z chraplajícího reproduktoru. Jinak je tu nevlídno a pusto.
Ukrajina už nevěří na barvy a rozhodně už ne na tu oranžovou, jejíž poslední nositel, prezident Viktor Juščenko, dostal v prvním kole pár procent hlasů a potupen odchází. A přestože se zbylí dva kandidáti, představitel proruského východu Viktor Janukovyč a především exprincezna oranžové revoluce Julija Tymošenková, snaží vzbudit zdání dramatu, nálady mezi Ukrajinci jsou odevzdaně otrávené. Zajímá je většinou jediné. Aby ten příští rok byl o něco lepší, než ten minulý, kdy miliony lidí přišly o práci. Těm, kterým zůstala, se snižovaly mzdy o desítky procent a k tomu navíc padl kurz hřivny vůči dolaru na skoro polovinu kurzu v minulém roce. Pokles ekonomiky o patnáct procent, říkají tvrdá čísla za minulý rok. „Julija už jako premiérka ukázala, co umí. Je čas, aby dostal šanci někdo jiný. Třeba Janukovyč,“ říká naštvaně padesátiletá Kyjevanka Karolyna Sajejová. „A napište tam, že jsem před pěti lety hlasovala pro Tymošenkovou a Juščenka,“ dodává.
Janukovyč má v tomto velkou výhodu. Stačí mu jen sepsat populistické sliby, které dávala Tymošenková, a porovnat je s realitou. Janukovyčova kampaň nestojí také na žádném návratu k Rusku (to se tiše krčí někde vzadu) či podobných věcech, kterých si tak všímají ve světě. Stojí na sociálních slibech typu 100 tisíc hřiven (asi 300 tisíc korun) za třetí dítě v rodině, nejméně 10%hrubého domácího produktu na zdravotnictví nebo snížení daní. Samozřejmě, je otázka, kde na to Ukrajina, potácející se před státním bankrotem, vezme. To ovšem Janukovyč, jako opozičník deroucí se k moci, neřeší.
Tymošenková, ač ve svých bíločervených barvách, se snaží „po oranžovu“ mobilizovat voliče obranou národních hodnot a podsouváním scénáře, že Janukovyč zaprodá zemi Rusku. Ve svém volebním šotu, v němž létá nad nejkrásnějšími místy Ukrajiny, na konci sugestivně voličům říká: „A o tohle všechno můžete přijít...“ Navíc se snaží předem zpochybnit regulérnost voleb a hrozí v případě podvodů novou revolucí. „Přivedeme naše lidi do ulic, jestliže druhé kolo voleb neproběhne čestně. Bude to takový odpor, jaký v životě neviděl,“ prohlásila včera bojovně Tymošenková. Mezi ukrajinskými novináři a analytiky převažuje názor, že se v případě neúspěchu pokusí premiérka vyvolat v zemi chaos.
Proti těmto snahám se spojil zbytek ukrajinské politické scény, když parlament v minulých dnech bleskově schválil a prezident Juščenko podepsal zákon, který fakticky znemožňuje, aby kandidáti jen jedné strany zablokovali činnost volebních komisí. Zatímco Tymošenková hovoří o otevřené cestě k falšování voleb, její oponenti naopak o zabránění plánovaným obstrukcím premiérčiny strany se vše vypovídajícím názvem Blok Julije Tymošenkové. Hlavní slovo budou mít zřejmě zahraniční pozorovatelé, kterým připadne role sudích.
„Ano, bojím se, že když vyhraje Janukovyč, že půjde Ukrajina víc k Rusku. Ale když vyhraje Julije, tak nikdo neví, co tu bude. Takže si nevyberete,“ říká mladá Kyjevanka. „Pokud jde o mě, já nemám koho volit,“ dodává. Už v prvním kole takto uvažovala dobrá polovina ukrajinských voličů. A to nebývá zrovna stav, kdy se může zdařit nějaká revoluce. Ať už má oranžovou nebo jako v případě Tymošenkové rudobílou barvu.
Reportáž Petry Procházkové ze západní Ukrajiny čtěte na straně 12
O autorovi| Luboš Palata, zvláštní zpravodaj LN na Ukrajině
