LN: Dětští vrazi by mohli za své jednání odpovídat podle současných plánů v trestněprávní rovině už od 13 či 14 let. Bylo by to správné?
Je to změna, kterou Česká republika opravdu nepotřebuje. V současnosti prakticky nemáme u dětí problémy s těmito, odborně řečeno, činy jinak trestnými. Samozřejmě, v určitém rozsahu delikventní činnost dětí existuje, ale v posledních deseti letech má výrazně sestupnou tendenci. Argumentace slabšími ročníky, která se někdy objevuje, nemůže obstát. Počet provinění mladistvých a činů jinak trestných dětí mladších 15 let totiž klesá i po příslušném přepočtení.
Statistiky neukazují ani to, že by rostla brutalita dětských pachatelů, což se někdy bez konkrétních čísel tvrdí. V posledních letech počet vražd spáchaných dětmi mladšími 15 let osciluje od nuly do čtyř ročně a neroste ani závažnost dalších násilných trestných činů, například loupeží nebo těžkých ublížení na zdraví. Tam by se přitom brutalita musela projevit. Onu hrozbu pro společnost spočívající v „narůstající brutalitě“, o níž se v té souvislosti mluví, jsem nikdy neviděl doloženou na konkrétních číslech. Je to velmi jednoduché říci, ale měli bychom pamatovat na nejdůležitější skutečnost, stále to jsou děti.
LN: Nedospívají ale dnes dříve, jak se někdy tvrdí?
Vůbec si to nemyslím. Sociální vyspělost dětí je nižší, než byla třeba za první republiky. Tehdy sice byla hranice trestní odpovědnosti nastavena na 14 let, ale děti tehdy dokončovaly školní docházku a poměrně často rovnou nastupovaly do pracovního procesu. Začaly se tedy o sebe starat. Dnes to takto vůbec nefunguje, hranice vstupu do běžného života se posouvá. Zaměňují se tu různé věci. Argumentuje se třeba technickými dovednosti a prací s počítačem. To je ale znak doby a každodennosti, ne vyspělosti dětí.
Pokud o někom říkáme, že je trestně odpovědný, říkáme tím současně i to, že je schopen rozhodovat se samostatně a odpovědně ve všech zásadních životních situacích, a to s výjimkou těch, které vyžadují větší zkušenosti, což je například otázka volebního práva. Mám ale velké pochybnosti o tom, že dnešní děti jsou sociálně vyspělé natolik, aby byly schopny se takto samostatně rozhodovat. A dám konkrétní příklad. V této souvislosti se totiž vždy řeší i otázka sexuální zralosti. Za první republiky byla tato hranice nastavena rovněž na 14let, dnes ale odborníci tvrdí, že v tomto věku ještě současné děti nejsou dostatečně vyspělé. Tvrdili bychom tedy, že se mohou odpovědně a plně při zvážení všech souvislostí rozhodnout spáchat trestný čin, vést sexuální život ale už ne. Přestávám tomu rozumět.
LN: Věková hranice je tedy nastavena správně na 15 letech?
Ano, podobně jako za první republiky je to spojeno s ukončením povinné školní docházky. To je základní moment, ve kterém má člověk vstupovat do života. Neříkám, že mám absolutní pravdu, ale moje zkušenost mi ukazuje, že zavírat 14leté či 13leté děti do vězení není správné. Například ve Švýcarsku je sice nižší hranice odpovědnosti, do 15 let se ale neukládají tresty odnětí svobody. V dalších státech je naopak hranice trestní odpovědnosti vyšší než v České republice, a to až 18 let. Trestní odpovědnost bývá zpravidla navázána i na to, jak se s těmito delikventními dětmi pracuje, jaké programy se vůči nim uplatňují. Tohle se ale u nás ale vůbec neřeší.
Troufám si naopak tvrdit, že pokud dojde ke snížení hranice trestní odpovědnosti, povede to k přesně opačnému efektu, než který si slibují ti, co změny prosazují. Trestná činnost se spíše zvýší, než by se snížila. Nechci v tom být ale špatným prorokem.
