Svědci mlžili: korupci nešlo dokázat, zlato se nenašlo, rozčilený soudce muže pustil |
Po zhruba dvou měsících hlavního líčení je v údajně korupční kauze kolem státního podniku Řízení letového provozu – alespoň pokud jde o trest - jasno. Soud zprostil podnikatele Štěpána Prášila obžaloby pro krádež zhruba sedmi milionů korun ve zlatě. Státní zástupce Jan Polanecký ho přitom nazval „kurýrem úplatku“.
Soud údajně korupční aféru, ve které se měl podle policie aktivně angažovat také exsenátor Tomáš Kladívko (ODS), zcela nerozpletl. I předseda senátu Tomáš Durdík si ale v odůvodnění zprošťujícího rozsudku neodpustil zaspekulovat, že ke korupčnímu jednání skutečně docházelo.
„K tomu byl vyzván i pan obžalovaný (Štěpán) Prášil, aby zajistil kontakt na pana magistra (Tomáše) Kladívka, a cestou této politické strany využít vlivu ministra dopravy a předsedy vlády právě při přeobsazení generálního ředitele Řízení letového provozu,“ uvedl v síni rozčílený soudce Durdík. Podle něj se nabízí scénář, že bankovní úschova byla složena právě k těmto účelům.
Server Lidovky.cz na základě obžaloby i neveřejných policejních dokumentů sestavil časovou osu, kudy, od koho a případně ke komu mohlo zlato za zhruba sedm milionů korun putovat.
26. března 2013
|
Příběh začíná u Martina Jiránka, bývalého zaměstnance státního podniku Lesy ČR, který měl podle policie na personální výměně v Řízení letového provozu eminentní zájem (viz box Až budeme v Jenči). Sám totiž plánoval, že po „převratu“ usedne do křesla jednoho z ředitelů podniku.
Policie zmapovala, že v březnu roku 2013 si Jiránek od královéhradeckého podnikatele Pavla Chovančíka vypůjčil zlato v tehdejší hodnotě zhruba 8,9 milionu korun. Prý proto, aby podnikateli a lobbistovi Štěpánu Prášilovi prokázal solventnost. Podle policie i státního zástupce se ale o změnu u letových dispečerů snažil i podnikatel Chovančík, neboť měl zájem o miliardovou zakázku na IT systémy.
27. března 2013
Jiránek se mimo jiné v doprovodu Prášila dostavuje do pobočky Sberbanky v Praze. Do pronajaté bezpečnostní schránky ukládá zlato, které si předchozího dne na základě smlouvy vypůjčil od podnikatele Chovančíka.
28. března 2013
Prášil se den poté, co s Jiránkem zlato do schránky uložil, do banky vrátil. Na základě klientského klíče, který měl k dispozici, složené zlato za miliony vybral. Podle státního zástupce Polaneckého se jednalo o krádež, Prášil však od počátku tvrdil, že s obsahem schránky v bance byl oprávněn manipulovat.
4. dubna až 11. června 2013
Střípek ze soudní síně
|
Co se dělo se zlatem poté, co ho Prášil z bankovní schránky vyzvedl, je jedním z několika bílých míst v případu. „(Prášil) investiční zlato v převážné míře zpeněžil a výtěžek použil blíže nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, čímž způsobil škodu ve výši 7 293 429 korun,“ nastínil v obžalobě státní zástupce Polanecký. To Prášil popřel.
13. června 2013
Krátce poté podle obžaloby Prášil zaangažovaným osobám slíbil, že zlato vrátí. „Proběhla řada jednání. Pak se ale obviněný začal vymlouvat, také do svých tvrzení začleňoval své albánské přátele, a nakonec sdělil, že zlato zajistila policie,“ stojí v obžalobě.
První část měl Prášil splatit v polovině června: přes prostředníky poslal podnikateli Chovančíkovi 45 kusů zlatých mincí.
25. června 2013
Policie zadržela asistenta Milana Čmelíka před domem svého šéfa – tehdejšího senátora Tomáše Kladívka. Policii dobrovolně vydal 12 kusů mincí s ražbou „Republik Österreich 1 unce gold 999,9 2011 100 EURO“ a jeden kus mince s ražbou „Suid-Afrika South Africa“.
V autě před domem v tu dobu čekal právě podnikatel Prášil. Daktyloskopický posudek ukázal, že na zlatých mincích od Čmelíka jsou otisky prstů podnikatele Chovančíka. Jak ke zlatu Čmelík přišel a proč s ním byl v senátorově domě, ale tehdy detektivům nesdělil.
„Pokud jde o původ investičního zlata, které bylo jím dobrovolně vydáno policii při jeho zadržení, to je jeho soukromá věc,“ tlumočil do obžaloby státní zástupce Čmelíkova slova s tím, že mladý politik odmíl vypovídat.
19. ledna 2016
Jak nervózní Čmelík vysvětloval zlato
|
U hlavního líčení ve věci krádeže investičního zlata byl jako svědek předvolán Milan Čmelík. Ačkoli k Městskému soudu v Praze dorazil nejprve s tím, že vypovídat nebude, po krátkém slovním nedorozumění se soudcem nakonec nejistě svolil.
„Pan senátor se mi zmínil, že by rád do něčeho investoval. A pan Prášil mi řekl, že má tu možnost,“ vysvětloval Čmelík původ zlata (více čtěte ZDE).
22. března 2016
Při závěrečném jednání u soudu obžalovaný Prášil naťuknul otázku, kam se jím vybrané zlato v roce 2013 podělo. „Já vlastně nemohu plně uvádět, co jsem komu dále předával, zlato nebo peněžní protihodnotu, protože bych si mohl přivodit jiné trestní stíhání. Z tohoto důvodu se blíže nevyjadřuji,“ vysvětloval soudci Durdíkovi.
Soud případ uzavřel s tím, že ačkoli měla skupina osob včetně podnikatele Prášila, asistenta Čmelíka či senátora Kladívka snahu vedení Řízení letového provozu vyměnit, důkazy na to nestačí. To podle trestního senátu vysvětluje i zlato v bezpečnostní schránce. „Je zcela zjevné, co předcházelo uvedenému jednání, tedy výpůjčce zlata,“ konstatoval k tomu soudce. Některé části obžaloby i závěrečné řeči státního zástupce nicméně musel pro nedostatek důkazů označit za fabulace.
  |
I tak se ale při zdůvodnění rozsudku, proč Prášila ovobodil, nebál ohledně údajné korupce zaspekulovat. „Bohužel, nebo naštěstí pro aktéry, došlo ke změně situace na politické scéně, k masivnímu zásahu na Úřadu vlády, a pravicová vláda byla nucena řešit další věci,“ rozvíjel soudce teorii nastíněnou žalobcem.
Vidina změny v Řízení letového provozu už se nejevila tak jasně, a proto se podle soudce ten, který „provedl jistou investici“, mohl svého vkladu domáhat zpátky. „Pan obhájce elegantně učinil řečnickou otázku, jakým tokem peníze putovaly. Zda k senátoru Kladívkovi, nebo od něho. Spíše je zřejmé, že šlo o dobu, kdy obměna v Řízení letového provozu už nebude provedena, a mince nebyly předávány, ale vraceny. Role pana Kladívka skončila, o svůj vliv ve vládě kvůli politickým změnám přišel,“ zauvažoval.
Kdo je kdo
|
