Dobře to ukazuje příběh sociologa Rudolfa Battěka (ročník 1924). Nikdy nebyl komunistou, nechodil k volbám, ale vystudoval a do roku 1968 pracoval střídavě jako dělník a odborný pracovník. V roce 1968 se stal spoluzakladatelem a funkcionářem Klubu angažovaných nestraníků a byl za něj kooptován do České národní rady. Na přelomu let 1968-1969 vyzval Battěk jako poslanec ČNR, aby projednala špatnou situaci v zemi. Záhy poté podepsal (spolu s Václavem Havlem a dalšími) výzvu Deset bodů, v níž mimo jiné stálo: „Nevěříme ujišťování, že napříště bude u nás dodržována zákonnost a že nedojde k opakování institucionalizované zločinnosti z 50. let, jestliže nebude bezpečnost postavena pod účinnou a viditelnou kontrolu civilních orgánů, hlavně zákonodárných sborů. Místo toho však pozorujeme, že ochabuje nebo ustalo stíhání osob, které porušovaly zákonnost, a že takové osoby jsou stále ve funkcích a staly se nekritizovatelnými. (8230]) Neuznáváme úlohu KSČ jako mocenské organizace, její nadřazování nad státní orgány odpovědné všemu lidu. Stavění kategorie stranictví nad kategorii občanství je nehoráznost.“ Smysl života: boj s diktaturou V září 1969 byl Rudolf Battěk zbaven imunity a okamžitě zatčen, připraven o mandát a rok držen ve vyšetřovací vazbě. V roce 1971 byl znovu zatčen za organizování letákových akcí proti volbám a poté odsouzen na tři a půl roku. Navzdory dlouhému věznění se pak stal signatářem Charty 77 a v roce 1978 zakládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (tedy další „staré“ občanské iniciativy). Battěk, jeden z předních představitelů disentu, si odseděl (respektive odpracoval) téměř devět let.
Velmi podobný je osud historika Jana Tesaře: poprvé se dostal do vězení v roce 1969, kdy strávil třináct měsíců ve vyšetřovací vazbě za účast na provolání Deset bodů. Podruhé byl zatčen v listopadu 1971 v souvislosti s letáky, vyzývajícími k bojkotu voleb. Během procesu v létě 1972 prohlásil, že smyslem jeho života je bojovat proti diktatuře, a ve vězení prožil následující čtyři roky. Po návratu v říjnu 1976 se přes podlomené zdraví stal jedním z iniciátorů VONS, angažoval se v počátcích Charty 77. V květnu 1979 byl znovu zatčen a teprve poté přijal nabídku k vystěhování na Západ.
lidovky.cz
další příběhy čtěte na www.lidovky.cz/bezpravi
