„Většina bezdomovců problémy nedělá a není ani vidět. Kvůli riziku napadení nebo studu se mnoho z nich skrývá. Často se také někteří snaží svou situaci řešit a přivydělat si třeba úklidem,“ popsal jeden z autorů studie Pavel Šaradín.
Problémy podle něj dělá jen menšina bezdomovců, která je však velmi viditelná a hlasitá.
Mluvčí olomoucké městské policie Petr Čunderle doplnil, že potížisté navíc obvykle nejsou vůči veřejnosti agresivní. Nejčastěji porušují vyhlášky o zákazu pití alkoholu na veřejnosti a zákazu bivakování a táboření na veřejném prostranství.
„V problémových lokalitách, jako jsou přednádražní prostor a některá místa v historickém centru, proto městská policie zajišťuje zvýšenou kontrolní a hlídkovou činnost,“ řekl Čunderle.
V posledních letech se podle něho nestalo, že by bezdomovec napadl někoho mimo svou komunitu.
„U konfliktů mezi nimi pak často hrají roli peníze nebo alkohol,“ nastínil.
Obecně proto bezdomovci nejsou bráni jako bezpečnostní riziko.
„Představují ale vizuální problém a nepůsobí dobře na turisty ani obyvatele města,“ podotkl Čunderle.
Podle Marka Mikulce z Katedry sociální práce Ostravské univerzity má veřejnost z bezdomovců obavy, protože se životem na ulici jsou spojeny jevy, z nichž má společnost strach.
„Jde například o alkohol, návykové látky nebo nízkou míru hygieny. Tento strach může postupně přecházet v nepochopení životní situace bezdomovců a v krajních případech i v nenávist,“ vysvětlil Mikulec.
Veřejnost se drží stereotypů
Strach a obavy jsou podle něho založeny na několika stereotypech. Jedním z nich třeba je, že takto dotyční chtějí žít nebo že bezdomovci páchají trestné činy. Ve skutečnosti jsou přitom spíše oběťmi.
„Dále si také lidé myslí, že si za svůj osud mohou lidé bez domova sami, a že kdyby chtěli, tak se mohou kdykoli začlenit zpátky do společnosti. To ale není po nějaké době života na ulici vůbec jednoduché,“ přiblížil Mikulec s tím, že výsledkem je pak mimo jiné u části veřejnosti zpochybňování smyslu pomoci nabízené neziskovými organizacemi a sociálními pracovníky.
Z ankety mezi obyvateli Olomouce z roku 2017 vyplývá, že negativnější postoj k bezdomovcům mají většinou lidé s vyšším vzděláním.
„Vymezenější postoj vyplývá u vysokoškolsky vzdělaných lidí už z obecně většího zájmu o veřejné dění a o své okolí,“ uvedl Šaradín.
Podle autorů nové knihy si totiž vzdělanější lidé příčiny toho, proč se člověk ocitne bez domova, často vysvětlují jeho individuálním selháním.
„Bezdomovec je v očích akademické obce vnímán především jako člověk, který propadl alkoholu, má dluhy, je pravděpodobně drogově závislý a hraje na automatech,“ dodal Šaradín k výsledkům dotazníkového průzkumu.
Bezdomovcům nebo lidem s nedostatečnými životními podmínkami pomáhá v Olomouci například charita nebo středisko Samaritán. Fungují zde i terénní sociální pracovníci.
„Ti nabízí návštěvu ordinace charity, dluhovou poradnu nebo služby Střediska psychosociální pomoci sv. Vincence a Kryštofa. Poskytují i pomoc přímo na místě,“ sdělil PR pracovník Charity Olomouc Tobiáš Czekaj.
Charita rovněž zajišťuje noclehárny či azylové domy. Jen v loňském roce využilo jejích služeb 1 430 lidí.
Bezdomovci jsou spíše oběti
Podle Šaradína mají bezdomovci Olomouc prochozenou, dobře ji znají a orientují se v ní.
„V okrajových lokalitách se pak často tvoří různé bezdomovecké komunity. Ty mají většinou v čele vůdce, jenž má autoritu ostatních členů a který mimo jiné rozděluje peníze a úkoly,“ popsal.
Výzkum rovněž ukázal, že se v posledních letech mezi bezdomovci zvýšila kriminalita.
„Dochází mezi nimi ke krádežím, fyzickým napadením a někdy i k sexuálnímu násilí. To se ale sleduje nejhůř, protože ani bezdomovkyně samozřejmě nechtějí znásilnění zmiňovat,“ shrnul Šaradín.
Útočníci ovšem nebývají vždy jen z komunity. Letos v dubnu potrestal soud devítiletým vězením a vyhoštěním muže z Mongolska, který v letech 2020 a 2021 v krajském městě napadl několik mužů a znásilnil tři bezdomovkyně.
