130 let

Počet diváků přece není všechno

Česko

Je pravda, že jsme v 90. letech minulého století pod vlivem komerčních vysílatelů podlehli svodu převážně kvantitativních měřítek hodnocení úspěšnosti pořadů Českého rozhlasu a České televize oba – jak Ivo Mathé na Kavčích horách, tak já na Vinohradech. Údaje o počtu diváků či posluchačů sice nejsou bez významu, měřit jimi absolutně úspěšnost bez přihlédnutí k cílům programu, respektive jeho cílovým skupinám, ale nestačí. Obě média veřejné služby se tak dodnes podílejí obrovskými částkami na výzkumech, jejichž hlavním smyslem je určit cenu reklamy – ačkoli už téměř žádnou nevysílají.

V roce 2011 bychom snad už mohli přiznat, že to byla chyba. Počet posluchačů či diváků (rating), a tím spíše share (podíl na publiku) o kvalitě vysílaného programu nevypovídají téměř nic – kdyby ano, pak jsou absolutními vítězi novácké Televizní noviny a Ordinace v růžové zahradě.

Mathé míchá jablka a melouny Jenomže Ivo Mathé (Česká televize směřuje dozadu, LN 3. 3.) k hodnocení současné České televize prakticky nic jiného než čísla sledovanosti neužívá. Navíc i v tom dělá chyby.

Tvrzení, že okruh ČT24 ztrácí diváky, je hodně nepřesné. Diváci mizí ze všech okruhů v době vysílání (z programového hlediska jistě sporných) teleshoppingových oken, ale rozhodně ne natrvalo. To se ostatně děje při vysílání reklamních (sic) breaků všem stanicím. Ty mainstreamové takové výpadky vyrovnávají celkem logicky snáze než specializované okruhy s absolutně menším počtem diváků.

Při bedlivějším pohledu by Mathému mělo být zřejmé, že diváků – v rámci „dvojkového“ programu – výrazně neubylo ani ČT2. Ta totiž v minulých letech získávala nejvyšší share díky vysílání špičkových sportovních událostí, podíl na divácích ještě zvyšovaly reprízy pořadů premiérově vysílané na okruhu ČT1. V posledním čtvrtletí loňského roku už byla ČT2 téměř bez sportu – a share? V listopadu v průměru 3,551 % a v prosinci 3,503 % – a to stále ještě s reprízami pořadů vyráběných pro ČT1.

Od 1. ledna letošního roku je dvojka kulturně orientovaným televizním kanálem, zároveň vysílá řadu programů určených specifickým, početně snadno definovatelným menšinám. Bez sportu a repríz „jedničkových“ pořadů.

Chceme-li tedy srovnávat, nemíchejme dohromady hrušky, jablka a melouny, raději si jasně odpovězme na několik zásadních otázek. Naplňuje Česká televize provozováním specializovaného kulturního okruhu poslání veřejné služby? Jaké výkony takto zaměřené programové okruhy dosahují jinde v Evropě? Co do vysílání takového okruhu patří a co už ne? Na poslední otázku si dovolím si nabídnout odpověď.

Základní kritérium: kvalita „Dvojka“ má vzdělávat (přispívat k duševnímu rozvoji); zachovávat, zpřístupňovat a výběrově rozvíjet národní i evropské a světové kulturní dědictví; pěstovat jiné formy kultury, umění a zábavy než populární; poskytovat programové služby specifickým menšinám; zaznamenávat a pro budoucnost uchovat záznamy prchavých umění jako důležité součásti národního kulturního dědictví.

Programovým základem dvojky mají být původní i převzaté dokumenty (s akcentem na původní tvorbu, byť v rámci daných finančních limitů), publicistika, umělecké pořady (přenosy a záznamy podstatných děl) a významná kinematografická díla, zařazovaná do vysílání s dramaturgií akcentující odlišné hodnoty než televizní stanice zaměřené prioritně na vysílání zábavných formátů (zejména v tzv. filmových klubech). Vedle pořadů s prověřenou kvalitou dvojka vytváří odpovídající prostor začínajícím tvůrcům i skutečně alternativní tvorbě.

Vzhledem k výjimečnosti a jedinečnosti programu dvojky jsou rating a (zejména) share pro hodnocení jeho výkonů pouze doplňkovými měřítky, vždy ve vztahu k přesně definovaným cílovým skupinám. Skutečně základním hodnotícím kritériem pořadu dvojky je však jeho umělecká i profesionální kvalita, kterou by kromě diváka (koeficient spokojenosti) měla hodnotit odborná veřejnost a členové akademické obce.

***

Vlastimil Ježek, v letech 1993–1999 generální ředitel Českého rozhlasu, dnes manažer komunikace ČT2

  • Vybrali jsme pro Vás