Muselo k tomu dojít, ale po pravdě jsem nečekal, že se to stane tak brzy. Dobro a zlo jsou relativní, na tom je založen lidský pokrok. Takže se nikdo nemůže divit, když americký novinář Erik Best napíše ve svém Posledním slově: „Mobil je samozřejmostí pro 97,3 procenta českých teenagerů, 90,5 procenta jich má doma přístup k internetu, 86,8 procenta používá domácí stolní počítač...“ a před pomyslnou komentátorskou závorku vytkne znaménko minus. Rozumějme tomu tak, že jsme se zařadili mezi národy, jejichž mladá generace blbne, protože používá počítače, místo aby četla a čmárala na papír.
Před deseti lety by autor těchto řádků byl považován za blázna. Komentátoři naopak upozorňovali, jak jsme v používání počítačů a další techniky pozadu. Informačním technologiím obecně se dostalo nálepky průmyslu fungujícího ve veřejném zájmu. Když jsem v jednom komentáři nesměle podotkl, že stejných privilegií by se mohli domáhat výrobci lyží, protože i oni – podobně jako výrobci počítačů – vyrábějí předměty pro volný čas (a u lyží jde navíc o čas strávený na čerstvém vzduchu!), byl můj názor smeten jako zpátečnický. Jako dnes si pamatuju prezentaci manažera jisté nadnárodní firmy, který na jednom slajdu ukázal nažehleného brýlatého školáka sedícího s úsměvem u počítače (podobnost s Billem Gatesem byla čistě náhodná), zatímco vzápětí snímek ušmudlaného zoufalce, který se hrabal v hromadě papírů a nešikovně u toho šermoval kružítkem. Poselství bylo jasné: budoucnost se otvírá tomu prvnímu, zatímco ten druhý je odsouzen k bídě orámované informačním vakuem. Šťastná budoucnost tkví v počítači na každém stole, internetu pro všechny a v co největším počtu prodaných krabic legálního softwaru. Amen!
Ano, trochu přeháním a trochu si tahám tričko. Samozřejmě jsem nevěděl, kam nás informační gramotnost zavede (na Facebook s 600 miliony uživatelů například!), a jestli jsem se proti počítačovému optimismu aspoň nepatrně stavěl, tak to jistě bylo jen proto, abych upoutal pozornost publika svými neotřelými názory. Ale pravdou je, že dnes se to otočilo o 190 stupňů.
Najednou čteme, že z počítačových obrazovek naše děti blbnou. Že by měly radši číst knížky a noviny, případně si nějakou geometrickou úlohu vyřešit s pomocí kružítka. A to všechno v situaci, kdy se počítač stal jednou ze základních školních pomůcek a děti mají v osnovách předmět zvaný informatika. Učí ho pedagogové, kteří o používání gadgetů vědí méně než naše děti, a tak jsou – až na výjimky – rádi, když se jejich svěřenci zabaví na hodinách hraním počítačových her. Asi jako kdyby se na nepovinné výuce společenského chování učili šlukovat cigarety či zapalovat fajfku. Ta metafora není tak přitažená za vlasy.
Čeká obor informačních technologií osud tabákového průmyslu? Začne to soudními procesy, ve kterých počítačové firmy (Facebook a Google v první řadě) poženou k odpovědnosti rodiče, rozezlení, že jejich děti nesložily státní maturitu? Bude to pokračovat zákonem nařízenými nálepkami na telefonech, noteboocích a tabletech s textem „Počítače škodí zdraví!“? A bude definitivním koncem našeho požehnaného věku zákaz používání informačních technologií na veškerých veřejných prostranstvích?
Ach ano, muselo k tomu dojít. Ale nečekal jsem to tak brzy.
***
Čeká obor informačních technologií osud tabákového průmyslu? Bude koncem našeho požehnaného věku zákaz používání IT na veřejných prostranstvích?
O autorovi| MILOŠ ČERMÁK publicista
