Počátek každého kalendářního roku je kromě jiného ve světle pravidelného setkání hlav států, kapitánů byznysu a celebrit všeho druhu ve švýcarském Davosu. Ano, řeč je o akci se vzletným názvem Světové ekonomické fórum (WEF), letos s letopočtem 2011.
Osobně jsem nikdy příliš nepochopil očekávání, která média a laická veřejnost ve vztahu k podobným událostem mají. Scénář je vždy stejný. Na počátku se avizuje, který státník se summitu zúčastní a jak zásadní jeho projev bude. Následně se přihodí několik obecně známých jmen ze světa byznysu (zabírá Bill a Melinda Gatesovi, sir Richard Branson či někdo z Applu), doplněných o pár mediálně protřelých ekonomů („Dr. Doom“ Nouriel Roubini či Nassim Taleb). Na dovršení všeho se pozve několik celebrit ze světa filmu či hudby. Když to celé zamícháte, jedná se o velkolepý mejdan. Celé akci se dostane širokého mediálního pokrytí, letos bohužel zastíněného událostmi v Egyptě. Proč ta skepse, ptáte se? Zejména proto, že tato akce obvykle konkrétní závěry nepřinese. Jedním z mála hmatatelných výsledků je naopak posílení vlivu velkých nadnárodních společností na přítomné politiky, kteří se zuřivě snaží uniknout objektivům fotoreportérů v okamžiku, kdy si s čelnými představiteli korporací třesou pravicemi. Ani letošek nebyl výjimkou a pro nestranného pozorovatele by jistě bylo zajímavější dozvědět se, co se dělo v kuloárech. Tohoto benefitu se nám však nedostane.
Druhým důvodem jisté nepohody je názor, že nosná témata WEF 2011 jsou stále stejná a do určité míry nereflektují změněnou realitu. Podíváte-li se na webovou stránku WEF do záložky „Události“, uvidíte kapitoly - ekonomický růst, udržitelné životní prostředí, finanční systémy, zdraví pro všechny a „společenský rozvoj“. Pokud se shodneme, že první čtyři kategorie jsou synonyma pro globální byznys (ano, i zdraví je nyní velmi dobrý byznys), o „člověka“ jde až v poslední řadě.
Přitom vzdělávání člověka, jeho rozvoj, snaha o odhalování talentu a podpora v jeho zájmech by měly být hlavní oblastí, kam se peníze investují. Je více než zjevné, že zejména západní společnost došla minimálně v hmotné oblasti na konec cesty. A možná právě proto by se měly začít zdroje znovu mnohem více alokovat ve prospěch toho, co Evropa vždy uměla dobře, vývoje, umění, vzdělání a „vzdělanosti“. Nemusí totiž být daleko doba, kdy nás „montéři z Dálného východu“ předstihnou i zde...
***
Je více než zjevné, že zejména západní společnost došla minimálně v hmotné oblasti na konec cesty
O autorovi| PETR ŽABŽA, makléř Patria Direct
