To bylo spravedlivého rozhořčení, jaké sumy pobírají manažeři státních podniků. Platy zveřejnit, platy snížit, a když to neuděláte sami, udělám to po volbách já, nařizoval před měsícem Jiří „kdo z vás to má“ Paroubek. Výše jejich odměn pro mě byla silným překvapením, dušoval se, přestože většinu těch manažerských smluv uzavíraly ještě sociálnědemokratické vlády. Je pro něj překvapením i výše platů europoslanců? Proti nim totiž teď budou skoro všichni naši topmanažeři žabaři.
Zatímco manažeři jsou za krize lovná zvěř a o neochotě našich poslanců zkrouhnout si svá privilegia se aspoň léta mluví, byť v podstatě bez výsledku, europoslanci jsou podivně za větrem.
Tam se za krize opasky neutahují, europoslanci si naopak letos schválili platy a náhrady ještě velkorysejší. Není divu, že unijní tematice se kandidáti v kampani snaživě vyhýbali.
Platy ředitelů státních firem i europoslanců jsou vysoké. Rozdíl je v tom, že kdyby si ředitel přišel na správní radu schrupnout, rychle by skončil. Richard Falbr si za totéž polepší.
