Lidovky.cz: Sdílíte anonymně příběhy lidí, kteří si domácí násilí – často sexualizované násilí – prožili. Jak vás napadla tato forma? Přemýšleli jste i nad nějakou jinou?
Tzv. hluboký lidský příběh je nástroj, který v marketingu funguje nejlépe. Nemá smysl si cokoliv vymýšlet či upravovat, protože právě příběhy a jejich autenticita je něco, co se nás jako lidí dokáže dotknout nejvíce. Navíc nedisponujeme velkým rozpočtem, vše si financujeme ze svého, takže ani velká image reklama nebyla ve hře. (smích)
Lidovky.cz: Jak vypadá první kontakt s někým, kdo vám napíše?
Předně je třeba říci, že odpovídáme úplně na každý dotaz, který nám přijde. A že jich jsou denně desítky. Zpravidla začíná kontakt pisatele s námi tím, že by se rád s něčím svěřil. Vždy projevíme účast. A dle typu otázky jej nasměrujeme na odborníka. Někdy potřebují od nás jen vyslechnout a svěřit se se svým životním příběhem. Často býváme prvním kontaktem, komu se svěří.
Lidovky.cz: Jaké zásady obecně existují v rámci kontaktu s lidmi, kteří mají zkušenost se sexuálním násilím, aby vůči nim byla komunikace citlivá? Co je vhodné říkat a co je naopak lepší neříkat?
