Novela se v roce1987 dočkala i scénické adaptace; její autor Stephen Mallatratt zvolil formu divadla na divadle a svěřil hrůzostrašný příběh dvěma hercům. Paradoxně ten, který interpretuje většinu postav, je aktérem osudného dění, kdežto herec, jehož si najme, se vtělí do skutečné osoby.
Když se Herec zmocní příběhu Tajuplný děj zpočátku vypadá prostě. Advokát Kipps chce sdělit své rodině, co se mu kdysi stalo, když odjel do zapadlého kraje vyřizovat závěť podivínské stařeny. Najme si proto Herce, který se však jeho příběhu zmocní a inscenuje ho se vší divadelní ambaláží. Sám si vyhradí hlavní roli. Pointa je překvapivá a má všechny parametry skutečného hororu.
Princip divadla na divadle přináší inscenátorům další možnosti, především je zdrojem řady komických situací, které v první části hry dokonce převládají, pokud se je nepodaří přesně vyvážit s atmosférou tajemna a hrůzy. To se bohužel přihodilo právě Ondřeji Brouskovi, který je ve světě divadla mnohem víc doma než ve strašidelných kulisách s přízrakem ženy v černém. Po přestávce se mu ale přece jen daří napětí stupňovat a citlivější povahy možná bude i mrazit v zádech.
Vzhledem k tomu, že text je do značné míry epický, zasloužil by si přesnější členění a méně stereotypní vnitřní rytmus. Problémem je i rozdělení pauzou, která vrací vše na začátek k novému budování napětí. Pauza jako zcizovací prvek zde nefunguje, navíc v inscenaci je jich díky zvolené formě dost. Přesto Brousek vytvořil solidní komorní inscenaci opřenou o dva dobré herecké výkony. Zdeněk Maryška s gustem předvádí sadu rolí, které mu autor nabízí. Má tak možnost vytvářet výrazné miniaturní charakteristiky. David Hák má situaci těžší. Představuje jen dvě postavy - skutečného Kippse a Herce. Jako Herec má v sobě řemeslnou rutinu i profesionální shovívavost vůči pouhému amatérovi. Sám je však občas okouzlen divadelním světem fantazie, kde zvuk dokáže nahradit celou ulici a kostým proměnit člověka. Větší plochu má jako Kipps, v němž citlivě postřehl proměnu racionálního městského mladíka v člověka pronásledovaného strachem z nevysvětlitelných jevů. Subtilní Hákovo herectví kontrastuje s Maryškovou eruptivností a vytváří tak zajímavé spojení, které je vedle přesně dávkovaného humoru tím nejvydařenějším v celé inscenaci.
HODNOCENÍ LN ***
S. Mallatratt - S. Hilllová: Žena v černém
Překlad: Ivo T. Havlů Režie: Ondřej Brousek Scéna: David Bazika Kostýmy: Irena Greifová Komorní Fidlovačka, prem. 29. 5.
