Sledujte nový podcast Lidovek PerimetrySny o „konci dějin“ se nenaplnily, v Evropě zuří otevřený konflikt. Ale existují i méně viditelné hrozby. Chcete mít o nich přehled? Poslouchejte nový podcast Lidovek Perimetry, provedeme vás výbušnými tématy dnešního světa. Perimetry můžete sledovat nebo poslouchat také na: Nezapomeňte si na své oblíbené platformě nastavit sledování, abyste nepřišli o žádný nový díl!  |
Lidovky.cz: Působila jste v Sýrii 12 let jako velvyslankyně, dostala jste i nejvyšší syrské státní vyznamenání, zastupovala jste většinu západních států při jednání s Baššárem Asadem, který má v Evropě vizitku řezníka, jenž používá chemické zbraně. Jak se vám s takovým člověkem jednalo?
Máte pocit, že s tím člověkem jednáte, můžete jednat kdykoliv, jakkoliv, při čaji a debatovat. Je to člověk, který je velmi kultivovaný při vystupování, v hovoru, chce vám pomoci řešit věci, které potřebujete, čili osobní setkání s prezidentem Asadem je velmi příjemné. Myslím, že to potvrdí i dva naši novináři, kteří s ním dělali rozhovor.
Lidovky.cz: Vzpomněla byste si, kdy jste zažila nejnebezpečnější moment? Kdy jste cítila nejvíc v ohrožení?
Těch momentů bylo víc. Myslím si, že období mého prvního vyslání, což byl Irák mezi dvěma válkami. V době, kdy začínala Česká republika se svou velmi prozápadní politikou. Byli jsme v koalici proti Saddámu Husajnovi. Byla jsem entuziasticky nadšená, že konečně mohu pracovat v arabské zemi, což byla má studia, ale na druhé straně tamní ovzduší bylo velmi těžké. Byli jsme proti Saddámovi a Saddám byl velmi nemilosrdný. Jednotlivé detaily bych dnes nevyprávěla, ale bylo to nejhorší období, pokud jde o bezpečnost jako takovou. Ten režim byl nemilosrdný a systém byl úplně jiný než třeba v Levantě za Baššára Asada nebo v Libanonu.
Lidovky.cz: V Sýrii jste svým způsobem pomáhala i Američanům. To znamená, že jste byla celkem důležitý člověk pro celý západní svět. Byla podle toho přizpůsobena i vaše ochrana? Měla jste kolem sebe hodně bodyguardů?
Když jsme podepsali memorandum se Spojenými státy o „protecting power“, že budeme ochraňovat jejich zájmy v Damašku, přijal mě tehdejší náměstek ministra zahraničí Fajsál Mikdád, dnes ministr zahraničí. Žil u nás v Československu a v Česku dohromady 14 let, narodily se mu tady děti. No a on se rozesmál a říkal, jejej, Amerika je v českých rukou, to je super. Protože věděl, že menší národ kalibruje některé věci a promýšlí je jinak než mocnost, než „superpower“. Jsme o něco citlivější. Oni byli nadšení a já věděla, že to, že máme v rukou Američany, neznamená, že jsme v ohrožení, naopak.
Tudíž naše ochrana nebyla potřeba taková, jako když tam ještě byl Robert Ford, poslední americký velvyslanec. Ten měl konvoj a velkou ochranu. Já jsem měla pancéřované auto a v té době ještě žádnou ochranu, ale potom tady Česko vymyslelo Útvar rychlého nasazení (URNA) a od té doby jsme tam měli dva chlapce, kteří nám pomáhali.
Lidovky.cz: S čím?
Jednak vyřešit situace na místě, ale debatovali jsme třeba i o tom, že když bych vyrazila mimo úřad, URNA by zašla do té restaurace a vybrala stůl, který by byl dejme tomu nejméně ohrožen nějakým náletem, když tam ještě létaly rakety.
A také přijímající stát má povinnost vás chránit před ambasádou. Takže venku jsou policisté ze syrské strany, a vás přímo chrání Útvar rychlého nasazení. No a samozřejmě jsme nikam nesměli, to je pak druhá stránka věci.
Lidovky.cz: Když jste takto pomáhala Spojeným státům, musela jste se srovnávat i s tím, že některé lidi zkrátka zachránit nejde? Věděla jste, že někdo volá o pomoc, ale vy mu ji nemůžete poskytnout?
Pokud jste člověk citlivý, tak to není snadné. Úplně první, co na mě zapůsobilo hodně smutně, byl James Foley. Američan, novinář, kterého chytil Islámský stát a pak ho veřejně popravil. Bylo to na YouTube. To bylo těžké. Měla jsem jeho jméno mezi dalšími, o které jsem žádala prezidenta Asada (o pomoc se záchranou – pozn. red.). Když se tohle stalo, tehdy mi opravdu nebylo dobře, protože vidíte v přímém přenosu, co dokáží lidé jako takoví. Byť Islámský stát.
Lidovky.cz: A jaký vliv na předání Američanů mohl mít Asad?
Neměl žádný vliv. Bylo to v Islámském státě v počáteční fázi. Tam by se zřejmě vydání nakonec nepodařilo. Nevím, kdo by mohl zapůsobit. Možná Katar. Zapůsobit, zaplatit. Na to ovšem nebyl čas. Možná kdyby bylo víc času, dalo by se je uplatit. Přeplatit je vždy možné. Bohužel tady nebyl prostor. Islámský stát to udělal hodně rychle.
A pak moje nesplněná mise, to jméno určitě znáte z médií: Austin Tice, který zmizel v roce 2012. Od té doby nevím, co s tímto mladým člověkem je. Nejenom my, jako česká ambasáda, zkoušeli jsme ho zachránit i různými kanály s Američany. S jeho rodinou jsem stále v kontaktu. To je velmi smutné, zvlášť, když potom jednáte s maminkou, s rodiči.
Lidovky.cz: Jak se s tím srovnáváte? Máte nějakou pomůcku?
Trochu meditace, trochu jógy, trochu se povznést nad realitu tohoto světa. Jedno vám ale řeknu: když přijde nějaký opravdový malér, planeta se kvůli tomu točit nepřestane. Tak to je třeba jedna pomůcka. Ale základ byl nepropadat beznaději, zoufalství, mít naději, že to dokážu a vědět, že není všechno matérie. Existuje i duchovno a spiritualita.
V podcastu Perimetry s bývalou diplomatkou Evou Filipi dále mimo jiné zjistíte:
6:50 Proč se Palestinci radikalizují?
9:00 Poslechne Izrael Spojené státy?
18:00 Jaké to je působit v arabských zemích, když česká vláda tlačí proizraelskou politiku?
20:25 Jaké bylo vyjednávat s Asadem?
22:00 Lze ignorovat autokraty v zahraniční politice?
26:55 Pomohlo jí někdy při vyjednávání, že je žena?
Přehrajte si tento podcast v audioverzi:
