Rozhovor připomínáme v souvislosti s aktuálním útokem na Donalda Trumpa, republikánského kandidáta na amerického prezidenta.
Sledujte nový podcast Lidovek PerimetrySny o „konci dějin“ se nenaplnily, v Evropě zuří otevřený konflikt. Ale existují i méně viditelné hrozby. Chcete mít o nich přehled? Poslouchejte nový podcast Lidovek Perimetry, provedeme vás výbušnými tématy dnešního světa. Perimetry můžete sledovat nebo poslouchat také na: Nezapomeňte si na své oblíbené platformě nastavit sledování, abyste nepřišli o žádný nový díl!  |
Lidovky.cz: Do studia, ve kterém podcast vzniká, jste přinesl zbraň. Proč právě tuto?
Je to vlastně stejná ráže, jakou v prosinci použil střelec v budově filozofické fakulty. Reálně s touto zbraní je možné kolem sebe udržet perimetr zhruba kolem kilometru. Viděl byste s ní přes řeku a mohl zasáhnout. Jsem ohromně rád, že ten střelec neměl výcvik, a apeloval bych i na své kolegy, co mají různé agentury a cvičí civilisty, aby se taky občas zamysleli nad tím, že některé věci, které my umíme, to know-how, by mělo zůstat u bezpečnostních složek.
Lidovky.cz: Vy to neděláte?
Ne. Neměli bychom to všechno dávat lidem jen kvůli byznysu. A když už, tak nějakým způsobvem prověřeným. Proto já nikdy nedělám hromadné kurzy. A jestli ano, tak jedině pro policii, armádu a po případě pro jiné bezpečnostní složky, které si to vyžádají.
Český sniper popisuje, jak přežil přepadení. Zachránilo nás, že si teroristé stáhli okénka při rychlosti 140 km/h |
Lidovky.cz: Proč myslíte, že si střelec vybral tuto zbraň?
Obecně máte systém bolt action, kdy nabíjíte manuálně, po jedné ráně. Tady se ale nabíjí automaticky – můžete střílet a zbraň si podává další náboj. Když to řeknu blbě, tak pro to masové střílení je to asi lepší. Já si ale myslím, že on nic jiného ani neměl. Na druhou stranu platí, že manipulace s tím je také trošku složitá, není to úplně lehká zbraň. Takže jsem rád, že ten střelec neměl větší zkušenosti.
 |
Lidovky.cz: Protože by to v ten tragický den dopadlo mnohem hůř?
Mnohem hůř. Pokud by to byl třeba nějaký veterán z Čečenska nebo někdo, kdo má odstřelovačské zkušenosti, tak by napáchal spoustu škody.
Lidovky.cz: Co podle vás mohli udělat policisté, když dorazili na místo?
Já jen chci říct, že smekám klobouk před všemi bezpečnostními složkami, které tam byly. Obrovská čest lidem, které jsem viděl na nějakých videích, že tam někdo pořvával: „Střílej na mě.“ To je obrovské hrdinství. Každý udělal, co mohl. Já kdybych měl střílet třeba i z pozice toho novináře (z videa), který se toho pachatele snažil kontaktovat, tak vím, že to není jednoduchá pozice.
Jste rozklepaný, doběhnete na místo, musíte hned střílet, střílíte pod úhlem. Ono to na tom videu vypadá, že se střelec nějak moc nepohyboval, ale kdo třeba trošku dělá s optikami, ví, jak moc se cíl v ní hýbe. Není to jednoduché. Ta rána musí být vypracovaná, musí být precizní. Tlačí vás čas, tlačí vás, že on střílel.
Na takovou práci musí být specialista. Neudělá to kluk z ulice, který bude mít základní výcvik. Ten může nějakým způsobem odvést pozornost – střílet do vzduchu, někam pod něj. Ale rozhodně bych nikomu nekladl za vinu, že nestřílel. Někdy udělat nic, je možná i přes to všechno lepší, než způsobit větší škodu.
Lidovky.cz: Jak se rozhodujete, zda vystřelit?
Vylíčím vám jeden zážitek. Bylo to v Praze. Vyjížděla kolona, kterou jsme měli chránit. Dostali jsme hlášení, že je tam někde v davu pán s batohem s výbušninou. Nikdo nevěděl, jak vypadá, nikdo nevěděl, kde se bude pohybovat, jak se bude chovat a navíc s výbušninou.
V hlavě se vám promítne spousta věcí. Jste na hotelu, jste pod úhlem. Foukalo rychlostí zhruba tři metry za vteřinu. Máte těžký kalibr, protože chcete VIP chránit na větší vzdálenosti. Nebude to papírový terč, který je na jednom místě. Bude se pohybovat. Bude se snažit dostat k té koloně a na to auto skočit.
A najednou je to jako v pohádce. Máte pocit, že to se nemůže stát. Najednou toho pána tam vidíte v davu. On se od něj oddělí. Byl tam takový chodník, trávník, hrana a ulice kudy měla projíždět kolona. A teď vy jako odstřelovač hlásíte, že tam je podezřelá osoba, aby ho kolegové zatkli či eliminovali. No a najednou je na komunikačním kanálu ticho.
Lidovky.cz: Jak to dopadlo?
V tu chvíli přijímáte krajní zodpovědnost za to, co uděláte. Necháte ho skočit na kolonu? Odpálit tu výbušninu? Střelíte ho na tom trávníku a risknete, že to je ta správná osoba a ne jenom náhoda? Řešíte i to, kam ho střelíte. Přes batoh, čímž odpálíte výbušninu? Nebo do nohy, která je na tu vzdálenost miniaturní cíl? To vám všechno šrotuje v hlavě. A přesně si říkáte. Udělám něco, nebo nic? Nakonec jsem si určil hranici, že když projde trávníkem, čímž by se jasně oddělil od davu, tak překročí moji hranici a já zasáhnu.
Pak k němu vyběhli dva agenti cizí ochranné služby v pláštích. Naštěstí ten krok neudělal, otočil se, šel zpátky. Nakonec se z něj vyklubal aktivista, který říkal, že se odpálí. Ale v batohu měl jen nějaké letáky.
V podcastu Perimetry s bývalým odstřelovačem Josefem Procházkou dále mimo jiné zjistíte:
03:47 Co vyplývá z videí kolem střelby na premiéra Fica?
06:00 Jaká je role snipera při ochraně VIP osob?
07:04 Jak si sniper vybírá své místo?
10:08 Jak probíhá jeho práce?
22:58 Jaký výcvik musí člen ochranky absolvovat?
30:15 Co znamená „vystínovat“ politika?
Přehrajte si tento podcast v audioverzi:
