Sledujte nový podcast Lidovek PerimetrySny o „konci dějin“ se nenaplnily, v Evropě zuří otevřený konflikt. Ale existují i méně viditelné hrozby. Chcete mít o nich přehled? Poslouchejte nový podcast Lidovek Perimetry, provedeme vás výbušnými tématy dnešního světa. Perimetry můžete sledovat nebo poslouchat také na: Nezapomeňte si na své oblíbené platformě nastavit sledování, abyste nepřišli o žádný nový díl!  |
Hypersonické rakety navíc dávají státům úplně nové možnosti, jak tyto nálože doručit na místo určení, připomíná bezpečnostní analytik z FSV UK Michal Smetana.
Lidovky.cz: Jaderná zbraň je ultimátním strašákem válečných konfliktů. Jak vlastně funguje a za jaké situace dává její použití smysl?
Jaderné zbraně skutečně patří mezi ultimátní prostředek, který byl ve vojenském konfliktu použit jenom jednou v historii, a to v roce 1945, kdy Spojené státy shodily jaderné bomby na města Hirošima a Nagasaki v Japonsku. Od té doby jaderné zbraně mají v mezinárodní politice funkci jako odstrašující prostředek – státy hrozí jejich použitím v případě, že dojde k překročení červené linie. Mají tedy určitou symbolickou hodnotu, vypovídají něco o velikosti a prestiži toho kterého státu. Samozřejmě to, že byly použity zatím jednou v roce 1945, neznamená, že už nebudou použity nikdy. Ta obava naopak přetrvává, a proto existuje od 50. let velké mezinárodní hnutí, které se snaží o jejich kompletní zákaz.
Poměrně nedávno došlo k uzavření mezinárodní smlouvy, která dokonce jaderné zbraně opravdu zakazuje. Problémem je, že ani jedna z jaderných mocností není signatářem této dohody.
Lidovky.cz: Kdo všechno mezi tyto mocnosti patří? Spojené státy, Rusko a Čínu by vám vyjmenoval asi každý, ale pak už se člověk musí trochu zamyslet...
Když půjdeme historicky – podle toho, jak státy postupně jaderné zbraně získávaly – jsou to Spojené státy, Rusko (dříve Sovětský svaz), Velká Británie, Francie a Čína. Těchto pět je zároveň stálými členy rady bezpečnosti OSN. Následně se to trochu komplikuje. Tím šestým je Izrael, což je jediný stát na světě, který jejich vlastnictví dodnes oficiálně nepřiznává, ale zároveň také nepopírá.
Následují dva rivalové z Jižní Asie – Indie a Pákistán. A konečně Severní Korea, což je jediný stát, který si jadernou zbraň opatřil až v tomto tisíciletí. Právě on přitom z téhle devítky nedává Spojeným státům spát asi nejvíc.
 |
Lidovky.cz: Jakou roli v tomto kontextu hraje střední Evropa, popřípadě hrála ji v minulosti?
V minulosti určitě hrála. Během studené války byla střední Evropa jednou z oblastí, které by dopadly velmi špatně v případném konfliktu mezi Východem a Západem, pokud by k tomu konfliktu došlo v Evropě. Celá řada jaderných plánů počítala s tím, že právě náš prostor to „schytá“ nejvíce. To znamená, že vývoj by pro nás skutečně byl nejspíš velmi tragický. Dnes už zároveň existuje dobrá evidence pro to, že Sovětský svaz měl na našem území jaderné zbraně. I když pořád je v Rusku a v ruských archivech celá řada dokumentů, které by nás v tomto ohledu zajímaly, abychom byli schopni to potvrdit.
Lidovky.cz: Co vývoj v rámci NATO? Řada lidí si ještě vybaví takzvanou debatu o radaru z roku 2008.
Ano, tehdy existovala myšlenka, že Spojené státy umístí ve střední Evropě část toho, čemu říkají National Missile Defense, tedy národní protiraketová obrana. Logika byla taková, že by ve střední Evropě byla část tohoto štítu – v České republice měl být onen strategický radar, v Polsku měla být základna s takzvanými interceptory, tedy de facto raketami proti raketám.
Ve chvíli, kdy by došlo k použití nějaké nepřátelské balistické rakety, kterou by bylo potřeba sestřelit, aktivoval by se radar v České republice a pomohl by navést základnu v Polsku k tomu, aby ta raketa byla zasažena. V roce 2024 ale mohu velmi přesvědčivě říci, že tyto systémy moc spolehlivě nefungují. Spojené státy do nich investovaly obrovské množství prostředků – vývoj probíhal v různých fázích od 60. let. Na začátku to byly systémy Sentinel, v 80. letech se tady velmi diskutovalo o slavných hvězdných válkách Ronalda Reagana a v 90. letech to získalo nový „twist“, když vyvstala hrozba takzvaných darebáckých států (Severní Korea, Afghánistán, Kuba aj.) a počítalo se spíše s nějakými omezenými útoky než s velkým útokem Ruské federace.
Lidovky.cz: Jak to s americkým jaderným deštníkem vypadá dnes?
Aktuální stav je takový, že americká protiraketová obrana National Missile Defense rozhodně není v žádném případě schopna zastavit ruský útok. Nemá dokonce ani tu ambici. Cílem je být schopni čelit dílčímu útoku řekněme Severní Koreje, a i tam se efektivita uvádí kolem 50 procent, tedy jako když si hodíte korunou. To by nám jistě nemělo přidávat na komfortu.
V podcastu Perimetry dále zjistíte:
01:35 Jaké jsou druhy jaderných zbraní?
03:15 Které státy je mají a v jakém množství?
04:59 Proč USA tolik usilují o to, aby se k nim nedostal Írán?
06:19 Co je to taktická jaderná zbraň?
19:47 Představují hypersonické rakety revoluci v potenciální jaderné válce?
30:05 Jakou roli by v takovém konfliktu sehrála střední Evropa?
Přehrajte si tento podcast v audioverzi:
