Vážený pane Medku, bohužel nemoc mi nedovolila přijít se s Vámi rozloučit na břevnovský hřbitůvek, a proto píšu alespoň toto poděkování.
Když v květnu pětačtyřicátého statní maníci se samopaly a s rudým okružím na čepicích odváděli mého otce a jeho druhy neznámo kam, bylo mi deset let, nevěděl jsem příliš, o co jde, jen matka mi vysvětlila, že to jsou zlí bolševici, proti nimž otec celý svůj život bojoval, nejprve ve své vlasti a potom u nás. Agenti NKVD tehdy odvezli také celou otcovu rusko-anglickou knihovnu. České knihovny matčiny si však nevšimli a právě tam jsem za několik let objevil knížky Rudolfa Medka. Vlastence, statečného vojáka, neúnavně politickou a organizátorskou prací a zejména literárním dílem připomínajícího osudy a hrdinství Čechů a Slováků, kteří sevřeni v kleštích chaosu, vyvolaného v Rusku v závěru první světové války bolševiky, dokázali odolat vábení bolševické utopie a probili se domů.
Přečetl jsem všechny Medkovy knížky jedním dechem a konečně jsem pochopil, proti čemu můj otec bojoval a musel být ještě o čtvrt století později uvržen do gulagu. A pochopil jsem, jaký obrovský heroismus a morální pevnost prokázaly naše československé legie v Rusku a jak jejich historie nemá nikde v minulosti obdoby.
Naše mládí ve stínu bolševického mraku se míjelo, Vy jste miloval hudbu a já film, znal jsem spíš geniální dílo Vašeho bratra Mikuláše. Když jsem však poprvé zaslechl z rozhlasu slova „Ivan Medek, Hlas Ameriky, Vídeň“, okamžitě se mi propojila vzpomínka na dílo Vašeho otce a za vším, co jste říkal, jsem si uvědomoval poučení, které jsme oba zdědili od svých otců. Poprvé jsme se osobně potkali už v konečně svobodné době na shromáždění k uctění československých obětí gulagu, kam jste byl vyslán prezidentem republiky, a okamžitě jsme nalezli společnou řeč.
V následujících letech se mi dostalo - zda právem, či neprávem, ať posoudí jiní - řady významných poct. Před časem jsem však Cenu Rudolfa Medka, která mi s Vaším osobním souhlasem byla udělena jako prvnímu a dosud jedinému, přijímal z rukou Vás zastupující Vaší choti nejen jako další uznání. Ale i jako výzvu nezapomínat na úsilí Vašeho otce a jeho statečných spolubojovníků i mého otce a jeho druhů bránit svět před ošidnými bolševickými iluzemi a neustávat v zápasu o alespoň trochu svobodný a klidně dýchající svět. Jsem šťasten, že i mí synové chápou tuto cenu nikoliv jako jen další údaj do who is who, ale jako ukazatel dalších cest ve svých životech.
Takže za to Vám alespoň touto cestou, pane Medku, děkuji.
O autorovi| Vladimír Bystrov, publicista
