* LN Skutečně jste byl první?
Já jsem dělal v listopadových dnech takovou sekretářku Občanského fóra v Melantrichu, zvedal jsem tam telefony a takové věci. No a někdy 23. nebo 24. listopadu jsem tak seděl v kanceláři a vypadalo to, že revoluce už je vyhraná, a tak jsem přemýšlel, co budu dělat dál. A tak jsem si řekl: založím si nakladatelství.
* LN To ještě nestačilo, ne?
Ano, musel jsem to oznámit, ale nevěděl jsem moc komu. Ale shodou okolností se 9. prosince 1989 konal řádný kongres Protialkoholní společnosti dr. Římsy, jíž jsem byl členem, a tam jsem vyhlásil, že tímto okamžikem považuji nakladatelství Paseka za založené.
* LN Tím tedy byla Paseka založená duchovně. Ale prakticky?
Prakticky jsem musel jít na ministerstvo kultury, kde jsem vyplnil formulář se žádostí o registraci a dostal jsem číslo 100. Oni měli očíslované nakladatele – těch státních bylo asi padesát a ty soukromé vzali od stovky. No, k ničemu mi to moc nebylo.
* LN První knížka, Váchalův Krvavý román, vyšel snad až na podzim roku 1990. To už vás leckdo předběhl.
My jsme totiž nemohli sehnat nikoho, kdo by nám knížku vytiskl. Na rozdíl od Prostoru Aleše Lederera, který byl možná první, tak my jsme nebyli napojeni na zahraniční nadace. A tím nemyslím nic špatného. Dlouho ještě vládly socialistické poměry a nebylo jednoduché najít volnou tiskárnu.
* LN Já si vás pamatuju z roku 1990 jako odcházejícího redaktora Středočeského nakladatelství, což bylo typické nakladatelství, taková „zašívárna“. Nebo měla ta práce podle vás smysl?
To je správná otázka, byla to zašívárna, ale občas se člověk snažil, aby to mělo smysl. Já jsem tam prožil deset let, pár slušných knížek jsme tam snad vydali. Redaktorský život tehdy vypadal velmi pohodově, jediný problém byl, že se člověk ukrutně nudil. Dělal takové tři knížky do roka, víc to ani nešlo, protože na všechno byly limity a přidělený papír. Takže jsem v devět přišel do redakce a do jedenácti jsem tam seděl, pak tam nebylo prostě do čeho píchnout. Tak se člověk vypařil do hospody, kde jsme seděli s Petrem Šabachem a vymýšleli, co bysme tak dělali, kdyby tu nebyli komunisti. Přirozeně člověk hledal, co by mělo smysl, já to našel třeba v kruhu lidí, kteří se zajímali o Josefa Váchala, o jeho dílo výtvarné a ještě víc literární. Sdružovali jsme se právě v Protialkoholní společnosti dr. Římsy.
* LN Do jaké míry byla protialkoholní?
Zásadně jsme prosazovali abstinenci, takže jsme se na každém zasedání zlili pod obraz.
* LN Takové to byly veselé časy. Stýská se vám?
Ne.
lidovky.cz Nezkrácenou verzi najdete na www.lidovky.cz/kultura
