Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Podívejte se do Lexikonu

Česko

Lexikon české literatury zvítězil nad ideology 70. let i internetem a stal se Knihou roku

Slovník o sedmi knihách a 6000 stranách mapuje ve 3500 heslech české písemnictví od počátků zhruba do roku 1945. Jiří Opelík pracuje v autorském kolektivu od začátku 70. let, Luboš Merhaut dovedl letos odborný tým mnoha tvůrců k dokončení posledního dílu.

* LN Když v roce 1985 vyšel první díl Lexikonu, působilo to jako zjevení. Obsahoval jména Ivan Blatný, Jan Čep či Jakub Deml, která se v té době tajila, a přitom vznikal od počátku 70. let v akademickém ústavu pod ideologickým dohledem. Jak se to podařilo?

J. O.: V Ústavu pro českou literaturu byla po roce 1969 skupina lidí, kteří buď nikdy nebyli ve straně, nebo byli ze strany vyškrtnuti. Chtěli tam dál pracovat, ale nechtěli se zkompromitovat. Co teď dělat? Vymysleli proto úkol, který nejen že reálně stál před soudobou literární vědou, ale který potřebuje celá národní kultura – připodobnitelný úkolu, který jazykověda začala od třicátých let naplňovat Příručním slovníkem jazyka českého. Byl to tedy pokus o záchranu smysluplnou prací v tehdy odporném ústavu, který řídil nejdříve Vladimír Brett a pak Ladislav Štoll, a současně i snaha si nezadat. Oni by nás byli rádi tlačili do úkolů odpovídajících času normalizace, ale byli jsme pro ně takoví divní lidé, takže nám zároveň příliš nevěřili – a to byla vlastně výhoda. Mohli jsme dělat něco, co má smysl.

L. M.: K tomu se hlásím – přišel jsem do ústavu koncem 80. let a viděl, že právě práce na Lexikonu smysl má a že lidi spojuje. A spojila pak i několik generací, které se nad ní potkaly a shodly. Existoval tu přirozený, věcný dialog, a to pro nás hodně znamenalo: Tohle se má udělat, k něčemu to bude a něco to přetrvá. A to platí dodnes. Díky vědomí, že šlo a jde o něco, co je opravdu potřeba, se také Lexikon podařilo dokončit od A do Ž.

* LN Zmínil jste Vladimíra Bretta a Ladislava Štolla. Jak to, že vás v ideologizovaném ústavu nechali na pokoji?

J. O.: Saturovali se tím, že vyhodili vyloučené členy strany, v tom se tehdy vyžívali. Já jsem ještě na olomoucké fakultě po maďarských událostech zažil vlnu vyhazování zaměřenou na nestraníky, ale teď to bylo namířené proti vyloučeným straníkům. Moc si ale nevěděli rady s nestraníky a vyškrtnutými – takže naše řešení pro ně byla svým způsobem úleva. O naší práci se ovšem příliš nemluvilo. Až když se ústav potřeboval vykázat nějakými výsledky, byl najednou první díl Lexikonu jeho velkým úspěchem, to bylo komické. Měli jsem ale také štěstí na stranické vedení našeho oddělení – Vladimír Forst a Eva Taxová za námi stáli a všechno schytávali. Dělali nám štít.

* LN Vydání prvního dílu bylo přesto komplikované, například se vyřazovalo heslo Václav Černý, které se objevilo až v dodatcích. Jak to tehdy probíhalo?

J. O.: Lidé na vedoucích postech žili v ustavičném strachu. Byli podřízeni městskému výboru strany. Nechtěli se s ním dostat do konfliktu. A teď nevěděli: Může tam být Václav Černý? Když ho tam nechají, může to být průšvih, a když tam nebude, mohou se na výboru ptát, jak to, že tam není. Byli velice nejistí. Vladimír Forst to na sebe vzal a heslo napsal. Na příkaz Hany Hrzalové, ředitelky ústavu v 80. letech, se pak ustavila komise, která měla zaujmout stanovisko. Nikdy ho ale nezaujala: taky se báli, vždyť linie strany se ustavičně „pružně“ měnila. Nakonec musela Hana Hrzalová rozhodnout sama – a rozhodla, že Václav Černý v Lexikonu nebude. Je tam jeho otec, ale bez zmínky o vynikajícím synovi – kuriózní situace. Když byla kniha už po korekturách celá připravená v náhledu, Hana Hrzalová ji ještě stáhla z tiskárny v Mostě a dělala ideologické zásahy. Tak se změnily některé formulace například v hodnocení Jana Čepa nebo Karla Čapka – ta dvě hesla jsem pak odmítl podepsat a udělal to za mě Vladimír Forst. Ale už to nešlo celé přestavět a obrátit vzhůru nohama.

* LN Dal by se vůbec tak velký dlouhodobý projekt uskutečnit dnes?

L. M.: Tehdy byl důležitý moment překvapení: lidé, kteří si tento formát slovníku vymysleli, opravdu první díl dokončili. A ústav se navíc potřeboval něčím vykázat. Dnes víme, že kdyby ten projekt, který trvá desetiletí, nevznikl tehdy, neuskutečnil by se asi vůbec. Protože práce, která za Lexikonem stojí, je z hlediska dnešního vykazování a bodování vědy „nerentabilní“. To platí obecně o každém větším kompendiu – dnes se rozjede s perspektivou tří nebo pěti let grantového projektu. A musí se počítat s tím, že po pěti letech už podporu třeba nenajde. Ostatně od počátku byly s rozsahem potíže, znovu a znovu se objevovaly otázky: Proč to vlastně děláte? Vyplatí se tolik práce a pro kolik lidí? Problém je právě s tou velikostí, v rozhodnutí, že začnete dělat něco, co nedohlídnete.

Pokračování na straně 18

Dokončení ze strany 17

J. O.: My jsme ovšem mysleli, že dohlídneme, ale spletli jsme se. Rozběhli jsme práci, aniž bychom měli představu o tom, jak má Lexikon vycházet. Přišli jsme na to až po dvou letech, kdy jsme opravdu připravovali hesla od A až do Ž. Ale pak jsme zjistili, že bychom to tímhle stylem mohli vydat za 40 let.

Až na základě zkušenosti se Lexikon rozčlenil na jednotlivé díly a připravoval se postupně. A ta hesla proti těm dnešním byla poloviční či třetinová. Učili jsme se během práce, hodně jsme debatovali, bylo to skvělé tvůrčí prostředí, a v něm všechny věci krystalizovaly. Proto ty díly vypadají každý jinak. A proto se také mluví o tom, že první díl musíme dát do pořádku.

* LN Lexikon však od počátku dodržuje náročný standard. V předmluvě zdůrazňujete přímé poznání – to, že autor hesla musel mít každý jmenovaný titul nebo i novinový článek v ruce. A těch titulů jsou v bibliografiích desítky nebo stovky u každého z hesel.

L. M.: Autor hesla by skutečně měl mít všechny prameny v ruce. Je to způsob, který se tu asi v tomto rozsahu nikdy předtím neuplatňoval, a asi už ani nebude. Je to náročné, ale vyplácí se to, protože v oboru se ledacos prostě opisuje z příručky do příručky, dnes si každý najde cosi na internetu… Ale tato důslednost, na které trváme – byť nic není stoprocentní – zakládá určitou solidnost, určitou míru spolehlivosti.

J. O.: Stávalo se ovšem, že autor hesla práci odbyl a spokojil se v něčem se sekundární literaturou. A to znamenalo, že redaktor musel celé heslo přepsat. Takže v některých heslech se skrývá velká redakční práce.

* LN Znamená to, že některá hesla byla vlastně napsána dvakrát?

J. O.: Oborový redaktor – odborník na dané období – ověřoval veškerou faktografii, takže leckdy přišel na to, co autor opomněl. Pokud se ukázalo, že toho je víc, musel udělat celou autorskou práci. V pozdějších dílech najdete pod řadou hesel dvě šifry v případě, že heslo se hodně přepracovávalo. Ale před rokem 1989 je tahle redakční práce do značné míry ukrytá. Ověřování na několikrát je ale zásadní věc.

* LN Dá se vůbec práce, která se do hesla vloží, kvantifikovat?

L. M.: Samozřejmě existovala časová norma jakéhosi průměrného hesla, ale skutečná investice se ukázala až při práci samé. Náročné mohlo být i menší heslo o autorovi, o němž dosud nikdo nepsal, a autor hesla byl první, kdo se jím zabýval. A zároveň tušil, že je i poslední.

J. O.: Původně jsme neměli v úmyslu dělat archivní rešerše. Nechtěli jsme opisovat a z dvanácti slovníků udělat třináctý, ale představovali jsme si, že vezmeme celou literaturu předmětu o autorovi a v hesle ji shrneme. Jenže existují autoři, u kterých to tak snadno nešlo, velice často se chodilo do pramenů v literárním archivu.

* LN Takže jste vlastně nedělali jen slovník, ale i základní výzkum?

L. M.: Lexikon mimo jiné ukazuje, jaký je stav poznání daného tématu. A byli skutečně spisovatelé, o nichž existovalo všehovšudy několik článků v regionálním tisku – a pak autor hesla musel vše prozkoumat od nuly. To je problém u méně známých autorů. U „velkých“ hesel, jako je Neruda či Vrchlický, je naopak nutné probrat velice rozsáhlou literaturu a napravit to, co se traduje bez ověřování. Slovník tu není pro to, aby přišel s nějakým novým pojetím, ale konzervuje určitý obraz. Například výběr z literatury by měl být reprezentativní pro různá pojetí daného autora. A tam, kde neexistují autorské bibliografie, je musíte vlastně zpracovat. Musíte jít do literárních časopisů, kam daný tvůrce přispíval, atd.

J. O.: To je řeč o ideálu, který ovšem nikdy nemůže být zcela naplněn. Kdybyste psala heslo o Nerudovi, můžete na něm pracovat celý život. Ale máte na to tři měsíce. Jsou však případy, kdy víte, že přinášíte poslední informaci o určitém člověku, zachycujete ho a fixujete ho: On byl přece součástí české literatury! A pak už se jím nikdo zabývat nebude. A právě proto by heslo o něm mělo vypadat k světu.

* LN Přísná omezení rubrik a formálních pravidel, jež slovník dodržuje, jsou něco daného, ale literatura je něco živého. Jak jste se s tímto rozporem vyrovnávali?

L. M.: Výjimek najdete ve slovníku relativně hodně. Ale každá byla prodiskutována a odůvodněna, a to naštěstí strukturu slovníku otevřelo. Materiál každého hesla je jedinečný. Rubriky jsou pevné, ale podobnou otevřenost umožňují – a to bylo dáno už v základní koncepci.

J. O.: Rudolf Havel pro to razil termín „zdravá nedůslednost“.

* LN Lexikon přežil nejen zásadní politický zlom, ale i elektronizaci a rozšíření internetu. Jaká je v tom smyslu jeho budoucnost?

L. M.: Získali jsme grant pro projekt, který má Lexikon zpřístupnit veřejnosti v digitální podobě v jakémsi opraveném a doplněném vydání. Za těch 23 let od prvního dílu prostě přibylo faktografických údajů… Internet je médium, které mnohé umožňuje. Ovšem metodu naší literárněhistorické práce změnit nemůže. A my trváme na původním způsobu práce s primárními prameny. Ten nám ovšem současná digitalizace spíše znesnadňuje. Například práce s denním tiskem je čím dál obtížnější. Pracujeme jakoby v digitalizovaném prostředí, ale digitalizace starých novin tvoří jen malý zlomek dostupného, a je-li potřeba ověřit třeba dvacet třicet titulů, z nichž je dnes ve srovnání s dobou před deseti lety přístupná jen polovina, narážíme na stále větší potíže. A zdá se, že se blížíme k jakési bariéře. Přímé zdroje se vytrácejí a ubývá možností ověření. Vše se přizpůsobuje tomu, co je dostupné na internetu. My ale víme, že leccos z toho, co do Lexikonu dáme, už nikdo nikdy nedohledá. Proto nám ta námaha stojí za to.

J. O.: Lidé dají obecně přednost tomu, co je snadno dostupné. Jsem bohužel přesvědčen o tom, že dnes lidé leckdy zahodí své téma jen pro nepřekonatelné překážky.

* LN Zapomněla jsem se zeptat, kdo tehdy na počátku vlastně s ideou Lexikonu přišel.

J. O.: Dnes mám silný pocit, že o té myšlence se mluvilo už v roce 1969 s tehdejším ředitelem ústavu profesorem Felixem Vodičkou. To byl velice koncepční člověk, v tom byl jedinečný. Než ho vyhodili, nastiňoval perspektivy, které by daly práci ústavu zcela jinou úroveň než za jeho předchůdce – a pak i jednoho z nástupců – Ladislava Štolla.

* LN Kdy přesně Felix Vodička v ústavu literatury působil?

J. O.: Přišel v roce 1968 a musel odejít někdy v roce 1970...

L. M.: ...ale přesně se na to můžete podívat v Lexikonu do hesla Felix Vodička.

J. O.: Ano, jak do hesla Vodička, tak do hesla Štoll!

***

Pro Lexikon hlasovali Josef Čermák, František Fröhlich, Jiří Hrabal, Stanislav Komárek, Martin Machovec, Jiří Pelán, Petr Poslední, Martin C. Putna, Jakub Šofar, Petr Šrámek, Štefan Švec, Marek Vajchr, Martin Valášek a Peter Zajac. Recenzovala ho Daniela Iwashita v Orientaci 25. 10. 2008, psal o něm Václav Vaněk v Orientaci 13. 12. 2008.

KNIHA ROKU

Lexikon české literatury Kolektiv autorů – pracovníků a externích spolupracovníků Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Hlavní redaktoři Vladimír Forst (díly 1 a 2), Jiří Opelík (3) a Luboš Merhaut (4). Vydalo nakladatelství Academia, Praha 1985, 1993, 2000 a 2008. 4 díly v 7 svazcích, celkem 5904 stran.

VÝSLEDKY ANKETY 1. KOLEKTIV AUTORŮ: Lexikon české literatury 1–4 (Ed. Vladimír Forst, Jiří Opelík a Luboš Merhaut, Academia 1985–2008) 14 hlasů

2.–3. TOMÁŠ ZMEŠKAL Milostný dopis klínovým písmem (Torst) CORMAC McCARTHY Cesta (Přeložil Jiří Hrubý, Argo) 10 hlasů 4. TEREZA BOUČKOVÁ Rok kohouta (Odeon) 9 hlasů

5.–6. MARTIN RYŠAVÝ Cesty na Sibiř (Revolver Revue) MILOSLAV TOPINKA Hadí kámen (Host) 8 hlasů

7.–8. ALEXANDR JAKOVLEV Rusko plné křížů (Přeložili Jana Červenková a Milan Jungmann, Doplněk) Sándor Márai Deníky I, II (Přeložily Estera Sládková a Dana Gálová, Academia) 6 hlasů

9.–14. místo IVAN MARTIN JIROUS Okuje (Gallery 2007 / Torst 2008) JOSEF ČAPEK Publicistika 1 (Ed. Jiří Opelík, Triáda) JIŘÍ VOSKOVEC A JAN WERICH Korespondence III (Ed. Ladislav Matějka; Jiří Tomáš – Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových) JOSEF VÁCHAL Šumava umírající a romantická (Paseka) ANDREJ STANKOVIČ Co dělat, když Kolja vítězí (Ed. Michael Špirit, Triáda a RR) 5 hlasů

lidovky.cz Celý rozhovor naleznete na www.lidovky.cz/kniharoku

PRAVIDLA HRY

* Lidové noviny i letos oslovily spisovatele, překladatele, kritiky, editory, nakladatele, umělce, vědce i politiky s výzvou: „Jmenujte jeden až tři tituly, které považujete za nejhodnotnější knihy ze své letošní četby. Mohou to být tituly beletristické i naučné, původní i překladové. Budeme rádi, když svůj výběr krátce okomentujete.“

* Při sčítání hlasů započítáváme právě jen první tři jmenované tituly. Každá kniha z této trojice získá bez ohledu na pořadí jeden rovnocenný hlas. Další jmenované knihy nedostávají hlas žádný.

* Protože anketa není soutěž a má osobní charakter, započítáváme do celkových výsledků i hlasy, které respondent udělí titulu, na němž se nějak podílí (např. jako nakladatel, překladatel, editor). Tyto případy jsou většinou zřejmé a výsledek ankety zásadně neovlivnily.

*Do hlasování o knize roku zahrnujeme pouze knihy tištěné, vydané letos nebo vloni (abychom připomněli i hodnotné tituly poslední čtvrtiny loňského roku, jež nestihla zaznamenat

* Hlasování jsme uzavřeli 5. prosince 2008. Do té doby jsme obdrželi 154 odpovědí. Hlasy došlé později jsme bohužel nemohli započítat.

*U jmen respondentů neuvádíme akademické tituly, pouze obecnou profesní charakteristiku.

*U knih uvádíme autora a nakladatele, rok vydání uvádíme pouze u těch, které nevyšly v roce 2008. U publikací s delším podtitulem či s údaji o editorovi jsme tuto informaci vynechávali, pokud se opakovala ve více odpovědích.

*V tištěném vydání letos najdete odpovědi všech respondentů, které došly do uzávěrky. V komentářích jsou však mnohdy zkrácené. Krácení naznačujeme šipkou na konci odpovědi. V plném znění najdete všechny příspěvky na internetu.

lidovky.cz Nezkrácené odpovědi, podrobnější žebříček, recenze i soupis jmenovaných knih naleznete na www.lidovky.cz/kniharoku

Autor: