zavřít
1 / 19
náhledy
V Milovicích žilo asi 20 tisíc sovětů. Celkem ale bylo v tehdejším Československu 75 tisíc vojáků, z toho zhruba 15 tisíc důstojníků a praporčíků, kromě vojáků tu žilo asi 30 tisíc civilistů, mezi nimi příbuzní důstojníků a civilní zaměstnanci vojenské správy.
Autor: Jan Jindra
Celý areál v Milovicích zahrnoval nejen byty, ale také školy, obchody, kulturní dům. Bydleli tam záklaďáci - vojáci základní služby i důstojníci a jejich rodiny. Celkem asi 20 tisíc lidí.
Autor: Jan Jindra
Obyčejní vojáci nevěděli o životě za závorou téměř nic. „Většinu informací měli z jejich novin a z televize. V deníku Sovětskij soldat, který vydávali v Milovicích, byly hlavně články o životě v Sovětském svazu. Vycházely tam projevy Brežněva, články o úspěšných vojenských akcích, ale o Československu skoro ani slovo. Jen jednou za pár měsíců je tam zmínka, že prezident Husák přivítal nového velitele sovětských vojsk,“ říká historik Prokop Tomek.
Autor: Jan Jindra
„Některé manželky důstojníků pracovaly v obchodech a ve službách. Pro děti byla v milovickém komplexu postavena základní i střední škola. O prázdninách jezdily důstojnické rodiny na rekreaci po celém Československu nebo se vracely na pár týdnů domů. Žilo se jim tady velmi dobře a není divu, že z odsunu nebyli zrovna nadšení,“ popisuje život v Milovicích historik Prokop Tomek.
Autor: Jan Jindra
Milovice byly uzavřeným světem pro sebe jen 50 kilometrů od Prahy. Od běžného dění a života odděloval obyčejné sovětské vojáky vysoký plot a ozbrojené stráže. Vytvořili si zde proto prostředí podle svých vzorů.
Autor: Jan Jindra
Důstojníci žili v Milovicích s celými rodinami. Manželky často pracovaly například v obchodech nebo obsluhovaly v kantýnách. Děti chodily do škol.
Autor: Jan Jindra
Historici našli záznamy o stovkách vojáků, kteří z kasáren utekli. „Většinou to nebyli ozbrojení zoufalci, kteří se chtěli prostřílet do Německa, ale osmnáctiletí kluci, kterým se prostě stýskalo. Dva roky strávili hlavně v kasárnách, ven jezdili jen na cvičení nebo když převáželi techniku,“ říká historik Prokop Tomek.
Autor: Jan Jindra
Důstojníci žili v Milovicích poměrně pohodlným životem i se svými rodinami. Jejich hlavní zdroj informací byly ruské noviny Sovětský voják a televize, která vysílala přímo z Milovic.
Autor: Jan Jindra
V Praze se ve dnech 15. – 17. ledna 1990 konalo první kolo československo-sovětských jednání „o sovětských jednotkách umístěných v ČSSR“. Sovětská strana nakonec přistoupila na stažení vojsk do roku 1991.
Autor: Jan Jindra
Důstojníci žili v Milovicích s celými rodinami. Manželky často pracovali například v obchodech nebo obsluhovali v kantýnách. Děti chodily do škol.
Autor: Jan Jindra
Vojáci po sobě nechali nepořádek a tuny odpadků. Mnohem horší ale bylo neviditelné znečištění. Laguny plné chemikálií, znečištěné spodní vody a ostrá munice na polích a v lesích.
Autor: Jan Jindra
Smutná výloha v Milovickém obchodě jako by charakterizovala úroveň našeho přátelství se Sovětským svazem v roce 1990.
Autor: Jan Jindra
Fotograf Jan Jindra osm měsíců dokumentoval odsun sovětských vojsk. Byl oficiálním fotografem parlamentní komise, kterou vedl Michael Kocáb.
Autor: Jan Jindra
„Celý systém základní služby je svým způsobem nebezpečný: mladý člověk je daleko od domova, jakž takž se naučí zvládnout techniku, když k tomu přičteme problém s alkoholem a sexuální půst, tak o problémy není nouze,“ popisuje příčinu častých útěků sovětských vojáků historik Prokop Tomek.
Autor: Jan Jindra
Sovětský důstojník popíjí v hospodě, kde už dějiny trhly oponou. Na zdi visí plakát čerstvě zvoleného prezidenta Václava Havla.
Autor: Jan Jindra, MAFRA
Milovice byly uzavřeným světem pro sebe. Od běžného dění a života odděloval sovětské vojáky vysoký plot a ozbrojené stráže.
Autor: Jan Jindra
Milovice jako uzavřený svět si žil vlastním životem podle specifických pravidel. Lidé z Československa do něj nahlédli až během odsunu vojáků v roce 1991.
Autor: Jan Jindra
Život obyčejných vojáků byl těžký. Ven se téměř nedostali a měli i minimum informací, co se právě odehrává za závorou, která je dělila od tehdejšího Československa. Naopak důstojníci na tom byli dobře, v porovnání s poměry v tehdejším SSSR.
Autor: Jan Jindra
Jan Jindra se dostal mezi sovětské vojáky během jednání o jejich odsunu z Milovic. jak sám řekl, nikdy mu nebránili ve focení a s některými se spřátelil.
Autor: Jan Jindra
