Dvě války, které svět postihly v první polovině 20. století, mají podle všeho pro dnešní autory zvláštní přitažlivost: Dlouhá cesta Sebastiana Barryho, Laskavé bohyně Jonathana Littella, Noční hlídka Sarah Watersové, nejnověji pak Skleněný pokoj Simona Mawera, ten seznam by mohl být mnohem delší...
Peter Ho Davies (1966), pocházející z velšsko-čínského manželství, si získal značný věhlas svými povídkovými knihami The Ugliest House in the World (1997) a Equal Love (2000), a tak když před dvěma lety vydal románový debut, byla očekávání právem vysoká. Teď jeho Velšanka vychází v českém překladu.
Daviesův debutový román je zvláštní v tom, že se sice odehrává ve válečné době a osudy všech postav románu jsou válkou hluboce zasaženy, přesto válečnou realitu vnímáme jakoby odrazem nebo ozvěnou.
Na velšském venkově, kam je děj románu zasazen, se totiž válka projevuje trochu jinak. Nejprve v podobě dětí, které jsou sem posílány z míst zasažených bombardováním a které místní rádi ubytovávají, neboť na ně dostávají subvence od úřadů, později v podobě ženistů, kteří přijíždějí budovat zajatecký tábor, a konečně v podobě německých zajatců, kteří jsou do tábora směřováni po invazi spojeneckých vojsk v Normandii. Peter Ho Davies čtenáři nenabídne nějaký sevřený, strhující příběh. Jeho silnou stránkou je to, co si osvojil jako povídkář: cit pro detail, vynikající zachycení určité atmosféry, umění zkratky a v neposlední řadě výstižné popisy. Velšanka je vlastně jakousi pavučinou, upletenou z několika příběhů.
Tím dominantním – jak už naznačuje název knihy – je osud dospívající velšské dívky Esther Evansové, dcery silně vlastenecky orientovaného chovatele, jež v útlém dětství přišla o matku, svůj celý dosavadní život strávila v odlehlé horské vísce a sny o tom, že se podívá do světa („alespoň do Liverpoolu“), živí poslechem BBC. Ze stanice si osvojuje i angličtinu, kterou její silně národovecky vyhraněný otec tolik nesnáší. Právě díky znalosti angličtiny se Esther uchytí jako servírka v místní hospodě, kde obsluhuje britské ženisty.
Kapitulace a zajetí Další postavou je Jim, anglický chlapec, jehož se Esther ujala a pro něhož plní roli starší sestry. Třetí výraznou postavou knihy je mladý německý desátník Karsten, který jako jeden z mála umí anglicky, a proto byl při kapitulaci své jednotky při invazi vyzván, aby Britům oznámil, že se vzdávají – scéna kapitulace je přitom podána osvěživě komicky. Citlivý Karsten to dlouhou dobu vnímá jako stigma zrady, které na něm ulpělo, navíc podobně jako spoluvězni i on těžce nese, že upadl do zajetí – považuje to za osobní selhání.
Obdobnou „krizí identity“ jako Karsten prochází i mladý vyšetřovatel Rotheram, syn německého Žida a kanadské matky, který ještě před válkou emigroval do Británie. Rotheram je pojítkem vážícím román ke skutečné historické postavě, Rudolfu Hessovi, jenž byl právě v době války ve Walesu internován. Z provinčnosti do zrady Osudy jednotlivých postav se v knize postupně prolínají, přičemž určitý střed románu tvoří vztah mezi Karstenem a Esther – ta ještě předtím prodělá nepříjemnou sexuální zkušenost s britským ženistou, v důsledku čehož otěhotní a stane se svobodnou matkou –, mající zajímavé vyústění, prosté jakékoliv sentimentality.
Podobně jako například ve zmíněném Barryho románu Dlouhá cesta, jenž se odehrává za první světové války, i ve Velšance jsme svědky zvláštního napětí, které vyvěrá z problematických vztahů mezi členy malého národa, zde Velšany, a vládnoucími Angličany. Své krize prožívají Karsten a Rotheram – a Esther v tom není výjimkou. Touží se osvobodit z provinčnosti horské vísky, na druhé straně svůj rodný kraj miluje. Mluví anglicky a neví, zda tím nezrazuje krajany, kteří na Angličany pohlížejí s nedůvěrou a vlastně si ani nejsou příliš jisti, zda válka, kterou britská armáda vede, je i jejich válkou.
Velšanka je tedy citlivě napsaný román, jehož autor se snaží rozpitvat ty nejsložitější lidské pocity, a přitom se vyhnout stereotypům a laciným řešením.
HODNOCENÍ LN
*****
Peter Ho Davies:
Velšanka
Přeložila Lucie Mikolášková
BB art, Praha 2009, 303 stran
