Podnikání zbrojaře z Vrbětic? Ministerstvo údaje o vývozu zbraní střeží a nevydá

Redakce zjišťovala, zda firma Imex group měla už v minulosti nějaké problémy se skladováním munice a kolikrát požádala o vývoz zbraní do zahraničí. Místo obsáhlé odpovědi dorazila z ministerstva však jen zpráva o tom, že resort nemůže informace sdělit.

„S odvoláním na § 31 zákona č. 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem jsou zaměstnanci a příslušníci ve služebním poměru ke správním orgánům povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž se dověděli v souvislosti s vydáváním povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem,“ odpověděl mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Filip Matys na dotazy serveru Lidovky.cz. 

Sklady Imex group: velká neznámá

Aktuální obsah skladu ve Vrběticích a obchodní machinace firmy tak zůstávají i nadále pro veřejnost velkou neznámou.

Jenže případ vybuchlého muničního skladu už dávno překročil hranice Zlínského kraje a stal se aktuálním problémem, který řeší i vláda v čele s Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). A zatímco rodiny z Vrbětic nervózně vyčkávají, co se bude v následujících dnech dít, pochybností spojených s firmou Imex group přibývá.

Výbuchy ve Vrběticích navíc už řeší i elitní Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Tým policejního prezidia vyšetřuje obě exploze skladů jako úmyslné obecné ohrožení.

Nejasnosti vzbudil už před několika dny odtajněný seznam munice, který získaly Lidové noviny a server Lidovky.cz. Údaje v detailním dokumentu ministerstva obrany sice hovoří o desítkách leteckých bomb, tisících granátů, samopalů a skoro čtyř milionech nábojů, které prošly vybuchlými muničními sklady, ve složce však chybí jiné, zásadní informace.

U skladů společnosti Imex group nejsou uvedena přesná označení uložené munice. Jiné firmy využívající sousední budovy přitom takové detaily uvádí. Údaje navíc nejsou úplně aktuální, pocházejí z června letošního roku. 

Skutečný obsah nikdo nekontroloval

Jasnější pohled do případu nevneslo ani vyjádření Vojenského technického úřadu (VTÚ), který pronajímal muniční sklad soukromým firmám. Pod jeho správu přešel areál muničního skladu ve Vrběticích na Zlínsku v roce 2013. Úřad sice dostával pravidelný soupis munice, jak ale vyšlo najevo, nekontroloval, zda souhlasí s realitou.

„Munice se k nám dostává na základě licenčního povolení, které vydává policie. Je tam uvedeno například odkud je vezena, kde bude skladována, kolik jí je,“ řekl ČTK ředitel úřadu Václav Irovský. Ústav podle něj také kontroloval nájemce, zda nepředělávají sklady nebo jiné stavební úpravy, čímž Irovský jen potvrdil své tvrzení, že si není vědom žádného pochybení při ostraze skladů. 

Na mimořádnou situaci reagoval už i policejní prezident Tomáš Tuhý. Ten v nedělním pořadu ČT Otázky Václava Moravce upozornil na to, že by v muničních skladech měla fungovat lepší koordinace kontrol policie a Českého báňského úřadu. Vládě proto navrhl zvýšení počtu policejních specialistů. Přál by si, aby od příštího roku přibylo zhruba 30 pyrotechniků a 80 kontrolorů zbraní a munice. (více čtěte ZDE)

Jednou za 30 let

Pyrotechnici oslovení serverem Lidovky.cz jen podpořili obavy, že munice sama od sebe vybouchnout nemohla. „V místech, kde se výbušniny vyrábí, je perioda havárie mezi osmi a deseti lety, že nějaké výrobní zařízení vybuchne. Pokud se jedná o skladování, tak je perioda ještě delší, 30 až 50 let, že v areálu jeden barák vybuchne. Je tak nepravděpodobné, aby v rozptylu několika dní v jednom areálu samovolně vybuchly dva sklady,“ řekl specialista na pyrotechniku, soudní znalec Jiří Chládek. S jeho názorem se ztotožňují i další odborníci. Nepřehledná situace jen živí různé teorie o tom, co stojí za výbuchy. 

Seznam munice z vybuchlých skladů.

Server Lidovky.cz připomněl kauzu skandálního vývozu zbraní do válčící Afriky, v níž figuroval otec šéfa firmy Imex group, Petr Bernatík starší. Ten si coby vlastník společnosti Arms Moravia našel vlivné spojence z řad politiků a úředníků, kteří mu pomohli kličkovat mezi paragrafy. Obchod s Kongem, na nějž bylo tehdy (v roce 2000) uvaleno od EU embargo, mu posvětili lidé ze Zemanova blízkého okolí. Z obchodu nakonec sešlo. (čtěte více: Rekonstrukce: Zemanovi muži pomáhali zbrojaři z Vrbětic vyvážet zbraně)

Poptávka po zbraních roste

Pokud jde o Bernatíkova syna a případný vývoz jeho munice za české hranice, situace není jasná. Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž nemůže poskytnout bližší informace. Server Lidovky.cz proto oslovil i premiéra Sobotku s dotazem, jak hodnotí skutečnost, že chybí zásadní informace o podnikání zbrojaře Bernatíka. „Nechme vyšetřování na policii,“ napsal Sobotka bez dalšího komentáře. 

Jenže nedostatek informací k případu mnohým nepřidává na klidu, zvláště v době, kdy ve světe zuří válečné konflikty (počínaje válkou v Sýrii, přes konflikt na Ukrajině až po rozrůstání Islámského státu) a poptávka po zbraních je velká.

Že se zbraně do konfliktních míst pašují i z EU, dokládá říjnový případ polského překupníka Andreje Izdebského, který naletěl reportérovi Radiožurnálu Janku Kroupouvi a jeho polským kolegům  z televize TVN. Společně zinscenovali pokus o černý prodej zbraní na Ukrajinu. (Více čtěte ZDE). Kroupa předstíral, že je chce prodat proruským povstalcům. S Izdebským si poté domluvil tři schůzky, během nichž obchodník Kroupovi fingovaný prodej uvěřil.