Astronomové o těchto objektech ví už desítky let, ale mnoho detailů stále neznají. Existuje řada teorií, některých všeobecně přijímaných, jiných méně konvenčních, ale z různých příčin je relativně málo jednoznačných pozorování, ze kterých by teoretici mohli vyjít.
Proto se zájmem přivítali výsledky pozorování objektu BL Lacertae zveřejněné v posledním čísle časopisu Nature. Astronom Alan Marscher z Boston Univerzity s kolegy ve své studii shrnuje monitorování tohoto kosmického raketového motoru ve spektru sahajícím od radiových vln po gama záření.
„Práce je zajímavá zejména proto, že jde o velmi detailní pozorování s velkou rozlišovací schopností, řádově 0,0001 úhlové vteřiny,“ říká Vladimír Karas z Astronomického ústavu AV ČR. Pozorování dobře umožňuje sledovat kolísání jasu výtrysku a vlivy, které na něj působí.
„Získaná data dosavadní teorii o vzniku výronů plynu příliš nemění, spíše potvrzují úvahy o důležité roli magnetických polí, jejichž silokřivky se ve výtrysku navíjejí do jakési šroubovice a soustřeďují tak výtrysk,“ vysvětluje Vladimír Karas.
Černá díra urychluje horký, vodivý plyn, který do ní padá, a mění směr jeho proudení jako turbína ohýbající proud vzduchu. Výsledná magnetická pole ho soustřeďují do dvou výtrysků unikajících podél osy rotace černé díry.
Přehlédnutá galaxie Objekt BL Lacertae není v astronomických dalekohledech poprvé. „Tato galaxie dala název celé kategorii extrémních astronomických zdrojů,“ říká Vladimír Karas. Původně ji astronomové považovali za obyčejnou proměnnou hvězdu.
Může za to její „nestálost“. Díky výtrysku, který míří téměř přímo k Zemi, se objekt obvykle jeví jako velmi jasný. „Ale při nepatrném vychýlení nebo i malé změně podmínek se jas objektu výrazně mění,“ říká Vladimír Karas, „a proto mohlo dojít k takové záměně.“
Gravitační turbína Pohled hluboko do nitra černé díry nabízí poznatky o objektu BL Lacertae. Je vzdálen 950 milionů světelných let a vyvrhuje hmotu směrem k naší planetě. Změny v intenzitě výtrysku během několika měsíců jsou zachyceny na grafu dole.
