Britský fotograf a sběratel Martin Parr, jehož výstavu teď hostí pražské centrum DOX, v konverzaci s kolegou z LN minulý týden řekl: „Všichni fotožurnalisté jsou levičáci. Nebo snad znáte nějakého pravičáka? Takoví nejsou. To vám mohu potvrdit.“
Netroufám si odhadnout, jestli v těch slovech byla nějaká nadsázka. Asi se dá věřit tomu, že přinejmenším pro okruh umělcových známých a přátel platí. Jeho pracovní život se odehrává v nějaké monokultuře - alespoň co se politického přesvědčení týká. Není v tom vůbec sám. Značnou pozornost vzbudil tento měsíc článek v The New York Times, který popisoval výzkum sociálního psychologa Jonathana Haidta, jenž nechal kolegy na kongresu vyplnit dotazník, aby zjistil, že téměř všichni z nich se na škále liberálníkonzervativní pohybují blízko toho prvního pólu. Rozložení v celku americké společnosti je přitom úplně jiné.
Sociální psychologové se tak podle něj stávají „kmenovým společenstvím sjednoceným posvátnými hodnotami, což brzdí výzkum, poškozuje jejich důvěryhodnost, činí je neschopnými vnímat to, jak nepřátelské klima vytvářejí pro kolegy, již jejich hodnoty nesdílejí.“ Jistě by se daly najít i příklady profesních monokultur, v nichž člověk nenarazí zas na levičáka (možná burzovní analytici). Ty různé kmeny taky nemusejí být definovány politicky, jejich sdílené „posvátné hodnoty“ mohou být třeba spíš kulturní, společenské povahy (platí to podle mého soudu například v mediální sféře).
Tohle na první pohled třeba nepostřehnutelné rozškatulkování může mít dost podstatné a neblahé následky - i pro ty, kdo se pohybují uvnitř těch škatulek. Jejich levičáctví (pravičáctví, liberalismus, konvervatismus, víra či ateismus) se stávají lacinějšími a zlenivělými. Nejsou totiž vystavovány každodenní konfrontaci s tím, co je jiné, co se světu jejich kmene vymyká. Jsou to ale právě takové střety, jež člověka vedou k tomu, že svoje hodnoty lépe promýšlí a obhájí nebo si je třeba schopen uvědomit relativitu některých z nich. Paradoxně se na tom může podílet i ta nebývale široká dostupnost informací všeho druhu. Kdo se v tom oceánu naučí trochu plavat, může rychle skončit u toho, že v něm spolehlivě nachází jen ty informace, jež se mu hodí do krámu.
O autorovi| ONDŘEJ ŠTINDL redaktor LN
