Jednou týdně přichází celkem ke čtyřiceti dětem z Neratovic, Kladna, Libčic nad Vltavou a Kralup domů respektovaná návštěva. Dobrovolník, nejčastěji student vysoké školy, který se s nimi pokaždé alespoň dvě hodiny učí, znovu probírá a procvičuje látku, jíž nerozuměly, pomůže urovnat věci, zkontroluje úkoly, připraví na další vyučování.
To vše, nebo alespoň podstatnou část, za přítomnosti jednoho z rodičů, který se v tu chvíli vlastně učí učit se se svým dítětem. Individuální doučování dětí v rodinách je jednou z aktivit projektu Pojďte do školy!, který zde od roku 2009 pořádá společnost Člověk v tísni.
Dobrovolníci, kterých je v současné době kolem třiceti, chodí za dětmi ze sociálně znevýhodněných rodin a odborně řečeno se podílí na „pedagogizaci rodinného prostředí“. Přeloženo do normální řeči to znamená, že učí děti a zvykají rodiny na to, že dítě se má každé odpoledne připravovat do školy, že má mít svůj pracovní prostor, místo, kam si ukládá učební pomůcky, sešity, knihy a že na přípravě do školy a vštěpování těchto základních návyků se musí podílet i rodiče. Dodejme ještě, že pojem sociálně znevýhodněná rodina není žádné nové krycí označení pro rodinu romskou. Co do barvy pleti to podle informací Člověka v tísni vychází půl na půl.
Nejen pomoc s učením Dobrovolníci pracují zdarma a ještě předtím, než je koordinátor projektu v rodinách představí, procházejí školením a výcvikem. Pro vysokoškoláka, který se chce sociálně právní problematikou zabývat, to může být neocenitelná praxe. „Tito lidé se potom v prostředí i problematice daleko lépe orientují a naučí se nenazírat problém jen jedním úhlem pohledu,“ říká vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu Neratovice Marcela Brodilová. Podle ní jsou dobrovolníci v rodinách velmi respektovaní.
Mohou pomoci i jinak - ne snad, že by se nad rámec svých kompetencí snažili v rodinách řešit i další problémy, pokud je ale rodina má a souhlasí s jejich sdílením, může právě dobrovolník zprostředkovat další odbornou pomoc. Všichni, kdo pro Člověka v tísni na dobrovolnických pozicích pracují, navíc získají certifikát o činnosti. Ten jim může pomoci u přijímacích zkoušek na některé typy škol, například s pedagogickými nebo sociálními obory, i u přijímacích pohovorů.
Ředitelka Základní školy 28. října v Neratovicích Miloslava Lamačová dobrovolnický systém chválí: „Nemyslím si, že naše škola má nějaké speciální problémy s dětmi ze sociálně vyloučených rodin, je jich tu stejně jako na jiných školách. Dobrovolnické doučování je ale na dětech nesmírně znát.“ Dobrovolníci se s učiteli domlouvají někdy telefonem, občas při osobních konzultacích, nejčastěji však zápisy do obyčejného školního notýsku. Je to praktické, zápisky si tak může přečíst i dítě a jeho rodiče. „Spolupráce se sociálním odborem a naší školou je velmi dobrá a projekt Člověka v tísni přináší výsledky: děti jsou úspěšnější a snáze zvládají základní školu,“ míní ředitelka.
Dát zažít úspěch každému žáku Projekt Pojďte do školy! se skládá z pěti základních aktivit, neratovická škola využila dvě z nich. Kromě individuální výuky je to i odborné školení pedagogů, které společnost Člověk v tísni v rámci projektu Varianty nabízí. Pragmaticky hodnoceno, jeho první výhodou je už fakt, že semináře probíhají přímo ve škole a účastní se jich podstatná část pedagogického sboru. Navíc je hrazeno z prostředků projektu, takže pro školu nepředstavuje žádnou investici navíc.
Člověk v tísni nabízí celé spektrum seminářů, konkrétní témata si už učitelé volí sami. Na 3. ZŠ Neratovice velmi zaujal kurz kritického myšlení, poznávání nových moderních metod, které mohou pedagogové uplatnit v rozvoji čtenářské gramotnosti. „Kvalita seminářů byla velmi vysoká, spolupráce na workshopech měla za důsledek upevnění celého týmu. A pro mě, ředitelku školy, bylo jako bonus ještě velmi zajímavé sledovat, jak moji kolegové o práci přemýšlejí, diskutují, jak hodně své žáky znají, jak často již během kurzu nové metody zkoušejí a poznatky předávají kolegům,“ popisuje Miloslava Lamačová.
Jak tedy úspěšné začlenění znevýhodněných dětí do vyučování vypadá? Jedním ze základních pravidel je dát zažít úspěch úplně každému žákovi. Miloslava Lamačová popisuje: „Vzala jsem jednu povídku z čítanky. Při normálním čtení v hodině by ji polovina dětí odzívala, jenže já ji vytiskla, sešila do malých knížeček a nechala číst děti ve dvojici. Povídku jsem navíc rozdělila do několika částí a použila některé metody kritického myšlení, například tabulku předpovědí. To znamená, že děti kus přečetly a předpovídaly, jak bude příběh pokračovat. Je pravda, že jsem na tuhle práci musela vymezit dvouhodinovku, protože text byl dlouhý, docílila jsem ale toho, že ji v hodině přečetly všechny děti, slabším čtenářům ji potichu četl kamarád z dvojice, a všechny děti s textem pracovaly a přemýšlely o něm.“
Příprava sice trvala další tři hodiny, ředitelka nad tím ale mává rukou. „Částečně už to mám připravené i na příště, a hlavně, kdybyste je viděli, jak po hodině chodily a ptaly se - paní učitelko, to bylo super, budeme tohle dělat ještě někdy? Kdy budeme zase takhle číst?“ Další součástí projektu jsou takzvané skupinové vzdělávací aktivity, vlastně zájmové kroužky, na které by se jinak tyhle děti vůbec nedostaly. Odehrávají se zpravidla přímo v místě bydliště dětí, zaměřené jsou výtvarně, hudebně, pohybově a také jako doučovací kroužek. V tomto školním roce funguje v oblasti celkem 13 kroužků, zapojilo se do nich na osmdesát dětí. Nepořádají je pouze lidé ze společnosti Člověk v tísni, ale i školy samotné.
Na Základní škole 28. října v Neratovicích zorganizovali doučovací kroužek přímo v tamních učebnách. Děti z prvních až třetích tříd jej pod vedením učitelky z přípravné třídy (viz rámeček) měly hned po obědě, tedy ještě než opustily školu. Výhodou bylo, že některé z dětí znala učitelka právě již ze své přípravné třídy. Dovysvětlila látku, pomohla s úkoly... Jednou týdně skupinové doučování, jednou týdně dobrovolník v rodině - to už se na prospěchu musí projevit.
Rozhodně je neopustíme Proč projekt probíhá zrovna v Neratovicích a Kladně? „Obecně lze říci, že jsme si vybírali místa, která patří mezi největší sociálně vyloučené lokality,“ říká vedoucí vzdělávacích aktivit Člověka v tísni pro Kladno Jana Sechovcová. „V roce 2000, do něhož se počátky kladenské pobočky datují, mělo právě Kladno jednu takovou rozsáhlou oblast - tzv. Masokombinát. V době, kdy jsme zde začínali působit, tady byla nízká dostupnost služeb pro sociálně vyloučené rodiny.“
V Neratovicích mají naopak jednu z vůbec nejmladších poboček organizace. Vznikla koncem roku 2008 díky zájmu města o spolupráci. „Moc jsem o tento projekt stála,“ přiznává Marcela Brodilová z neratovické sociálky. Pro první půlrok činnosti se dokonce podařilo vyjednat, aby koordinátora dobrovolníků přímo zaměstnal a zaplatil místní úřad. Od roku 2009 je už jeho práce hrazena prostřednictvím Člověka v tísni z prostředků Evropské unie.
Co ale bude s dětmi, až projekt skončí? „Náš projekt je sice dvouletý, nicméně máme povinnosti jeho aktivity realizovat i po skončení doby realizace,“ zahání obavy Jana Sechovcová. Takovou podmínku má většina projektů z fondů EU. „Budeme tedy muset najít jiné možnosti financování a podoba našich aktivit může být mírně pozměněna podle grantových možností nových projektů. Ale určitě by to nemělo být tak, že po ukončení projektu přestaneme s realizací těchto aktivit a klientské rodiny opustíme,“ tvrdí.
Vedle neocenitelné osobní zkušenosti, kterou získají dobrovolníci, má ale projekt ještě jeden důležitý efekt. Jedním z jeho výstupů je i odborná publikace a ta může posloužit jako inspirace pro další školy v sociálně slabších lokalitách.
***
PŘÍPRAVNÉ TŘÍDY: SROVNEJME STARTOVACÍ ČÁRU
Někdy je potřeba naučit nejprve i rodiče, že je nezbytné dodržovat pravidla povinné školní docházky.
Jednou je venku hezky, tak jdou s dětmi do parku, podruhé je škaredě a nikomu se nikam nechce. Ve školce ještě tohle omlouvání neomlouvání jakž takž přehlídnout lze, jakmile ale jde o školní docházku, hrozí problém. U žáčka, který nepřišel pár dní do školy, protože sami rodiče to nepovažovali za nutné, lze jen těžko předpokládat, že si dodělá doma úkoly a doučí se třeba zmeškané písmenko. Proto některé základní školy po dohodě se zřizovatelem organizují takzvané přípravné třídy. Nejde o třídy určené dětem s odklady, právě naopak - docházka do přípravné třídy má dítěti pomoci se odkladu vyvarovat. V přípravné třídě jsou používány speciální pedagogické metody, veškerá činnost a obsah vzdělávání jsou řízeny formou hry, děti se učí sebeobsluze a hygieně.
Důraz se zde klade na správnou výslovnost (protože jak se má dítě naučit správně číst, když špatně vyslovuje?), držení tužky, rozlišování barev a podobně. Podobnou náplň mají i poslední ročníky mateřských škol, jak ale říká ředitel ZŠ Krupka Ctirad Vaník, výhodou přípravných tříd je jejich „časová exkluzivita“.
Maximální počet dětí je totiž patnáct. „S přípravnou třídou máme výbornou zkušenost, děti se zde zdokonalí ve vyjadřování, rozšíří si slovní zásobu,“ popisuje Vaník.
Také ředitelka neratovické 3. základní školy Miloslava Lamačová přípravnou třídu doporučuje. „Na naší škole existuje přípravná třída již jedenáct let, každý rok ji navštěvuje osm až dvanáct dětí. A výsledky? V prvních letech školní docházky mají děti vstup do školy výrazně ulehčen. Učitelka z přípravné třídy navíc předává informace k jejich dalšímu vzdělávání pedagogům prvního stupně.“ Do přípravné třídy přicházejí žáci výhradně na doporučení pedagogicko-psychologické poradny a žádost rodičů.
lnk
