PRAHA Přestože nevyhrál, třetí místo na Velké pardubické přijal nejslavnější český žokej Josef Váňa (55) s pokorou a klidem. Včera se vrátil domů do Mlýnců na Karlovarsku a potvrdil, že rozhodnutí skončit kariéru žokeje, je konečné.
* LN Prožil jste po Velké veselý, anebo spíše smutný večer?
Vzal jsem si prášek proti bolení hlavy, vypil pár skleniček bílého vína, ale bohužel mi to nějak nepasovalo. Tak jsem dost brzy ulehl.
* LN Co bolí žokeje nejvíc den po tak těžkém dostihu?
Pro mě to nebyl těžký dostih.
* LN To myslíte vážně?
Úplně vážně. Ani jsem se nestačil zadýchat.
* LN Což je dobře, anebo špatně?
Spíše špatně. Koník nešel zcela podle mých představ, nebylo to ono.
* LN Patřil jste k největším favoritům dostihu a zdálo se, že ve vítězství i věříte. Přemýšlíte nyní o tom, jestli jste nemohl v sedle Juventuse cosi udělat jinak?
Já už tyhle věci neprožívám, jedna životní kapitola je pryč. I kdybych o Velké teď přemýšlel, tak už stejně nic nenadělám. V daný moment jsem udělal to nejlepší. Teď to po mně převezmou mladí.
* LN Dostih měl až neuvěřitelné tempo, vždyť rekord Velké vítězná Sixteen vylepšila o 13 vteřin. Jak si nedělní kvapík vysvětlit?
Ukázalo se, že bez rovinové síly už se Velká vyhrávat nedá. Mě třeba obrovsky překvapil Hirsch. Snad jen sám Bůh ví, jak byl schopný přijít druhý. Podal maximální výkon, dobrou práci odvedl v sedle Jiří Kousek, sešlo se všechno dohromady. Snad by ta Velká ale ani tak rychlá neměla být, vždyť si ji nikdo pořádně nestačí užít...
* LN Poznal jste ráno před dostihem, že se Juventus asi neprobudil do svého optimálního dne?
Nenene. Pravda je ta, že měl trochu problém už při sobotním transportu. Asi byl nažhavenej až moc, po pár kilometrech jízdy se dost zpotil. Taky měl asi strach ze Sixteen, která kolem sršela síru. Byl z ní nervózní. Tak jsme zastavili a přeložili ho až dozadu za Decent Fellowa. Pak už cestu prožil v pohodě. Ale faktem je, že pak moc nežral a byl, řekl bych, takový trochu horší. Při dostihu pak nebyl schopen přijmout rychlé tempo. Juventus je vytrvalec a úžasný skokan, nemá ale rovinovou sílu.
* LN Probíral jste už průběh dostihu s vaším synem, který skončil nakonec pátý?
Na slavnostním večírku jsme několikrát záznam zhlédli. Především při záběrech na Irské lavici asi mnohým běhal mráz po zádech. Bylo to hrozný, nikdo nedal koně ani trochu zpátky, něco podobného jsem snad ještě neviděl. Můj Juventus byl sice připravený výborně, ale neměl šanci dostat se do hry.
* LN V závěru dostihu jste přišel hned o dva bičíky, které jste si musel půjčit od Itala Romana a po chvíli i od Sedláře. Vrátil jste jim je?
Tohle neřeším, bičíků už je hodně; přece nepůjdu po dostihu hledat nějakej bič... Když jsem ale za komunistů nějakej pořádnej dostal, a přišel jsem o něj, tak jsem třeba propátral celé závodiště.
* LN Nerozmyslel jste si přece jen své loučení?
Už nemá cenu, abych pokračoval. V neděli jsem se rozloučil.
* LN Vaše manželka Pavla neskrývala strach z vašeho případného zranění. Co vám řekla, když jste se po dostihu potkali?
Dala mi pusu a řekla, že to bylo výborný.
