V záplavě slov a nekrologů nikdo nepokládal za nutné dotknout se alespoň letmo charismatické podoby tváře Alexandra Solženicyna. A přitom jde o tak nepřehlédnutelnou tvář proroka, vizionáře a myslitele, tvář člověka, který prošel mnoha utrpeními. Celá velká osobnost a její pohnutý osud se zkoncentrovaly a vepsaly do její podoby. I ta nápadná podoba s tváří Dostojevského je sama o sobě nesrovnatelná s jinými.
A nejenom tuto zevní podobu, ale i podobný osud sdílel s Dostojevskýmt Solženicyn. Oba byli odsouzeni státní mocí jako političtí za protistátní činnost do trestnice a vyhnanství. Carská katorga, onen Dostojevského mrtvý dům i Solženicynův gulag byla zařízení stejného typu a určení. A je zde i jisté duchovní spříznění. Podobně jako Dostojevskij i Solženicyn věřil v ruskou výjimečnost, v pravoslaví a mesianismus a jako jeho velký předchůdce i on kritizoval materialismus a konzumní systém Západu. Jako Dostojevskij i Solženicyn dovedl sugestivně popsat niternou bolest a utrpení ruského člověka.
Solženicyn je pokračovatelem velkých zjevů ruské literatury 19. století. Stejně jako oni ve své době se i on stal svědomím nejen Ruska, ale i celého světa.
O autorovi| Jiří Kolář, Sušice
