Senátoři upozorňovali na to, že sankce stržená z dávek dopadne nejen na pachatele přestupku, ale také na další lidi, kteří s ním žijí ve společné domácnosti. Jde tak o nepřípustný kolektivní trest, argumentovali senátoři zastoupení právníkem Pavlem Uhlem.
„S názorem senátorů se ztotožnil i veřejný ochránce práv, podle něj se cílů zákona mohlo zajistit šetrnějším řešením,“ upozornil soudce zpravodaj Josef Fiala.
Protože stížnost mířila na zrušení části zákona, rozhodovalo o ní plénum Ústavního soudu, tedy všichni soudci. Právní úpravu označili za nepřípustnou v demokratickém právním státě a část příslušného zákona zrušili.
„Podstatou poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je zajištění takové úrovně hmotného zabezpečení, aby oprávněné osoby mohly vést alespoň elementárně důstojný život bez „automatického“ vyčlenění ze společnosti či ztráty veškeré osobní autonomie. Napadená úprava v konečném důsledku zasahovala do samotné podstaty práva na pomoc v hmotné nouzi jakožto sociálního práva,“ stojí v nálezu Ústavního soudu.
Cílem právní úpravy bylo dosáhnout, aby se příjemci dávek nedopouštěli nezákonného jednání, a motivovat je, aby se začlenili zpět do společnosti. Tyto cíle jsou podle Ústavního soudu legitimní. Úprava však již neprošla testem nezbytnosti.
„Zákon o pomoci v hmotné nouzi totiž obsahuje jiné, šetrnější mechanismy pro srážky dávek, které byly například přiznány neprávem. Tato existující úprava je pro případné srážení dávek dostatečná a současně zaručuje zachování alespoň minimálního příjmu příjemcům dávek, tedy celým rodinám. Jde tak zjevně o šetrnější přístup k ústavně zaručenému právu na pomoc v hmotné nouzi,“ vysvětlil Fiala.
„Cesta formou represe není správná“
Podle autorky stížnosti Renaty Chmelové, bývalé senátorky za KDU-ČSL, je verdikt dobrou zprávou. „Věc jsem řešila i s organizací Člověk v tísni. A máme informace o tom, že obce pokuty z dávek strhávat chtěly, žádaly si o to. Ale ve většině případů podle našich informací úřady práce toto stržení nedovolily. Takže i přístup úřadu práce pro mě byl indicií, že zákonná úprava není správná,“ komentovala Chmelová.
„Ústavní soudci jasně konstatovali, že v demokratickém státě tímto směrem problémy chudých lidí a vyloučených lokalit řešit nemůžeme. Cesta formou represe není správná. Tento problém bychom měli řešit v oblasti prevence, navýšení kvality vzdělávání, dluhového poradenství nebo sociálních služeb,“ dodala Chmelová.
Kolektivní trestání v rámci rodiny či rodu se podle stížnosti senátorů uplatňovalo v předfeudálních kmenových společenstvech nebo jejich dnešních obdobách. Nyní je prý natolik vzdálené běžné a myslitelné právní praxi, že ústavní pořádek ani mezinárodní smlouvy kolektivní trestání výslovně nezakazují.
„To ovšem neznamená, že by taková praxe byla ústavněprávně přijatelná, protože ústavní pořádek obsahuje princip individuální odpovědnosti jako jeden ze základních principů právního státu,“ psali senátoři v návrhu.
Ombudsman: lidé mohli přijít o veškeré dávky
Nález ústavních soudců přivítal i ombudsman Stanislav Křeček, podle nějž se Ústavní soud postavil za lidi v těžké sociální situaci. „Především nebyla určená žádná částka, která by lidem měla po odečtení pokut za přestupky zůstat. Na rozdíl třeba od situace, kdy člověk pokuty ‚splácí‘ srážkami ze mzdy – tam je jasně určené, že mu musí zůstat takzvaná nezabavitelná částka, která se zvyšuje v závislosti na počtu vyživovaných osob,“ připomněl Křeček.
Zákon kvůli pokutám z přestupkového řízení umožňoval teoreticky zabavit celý příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, a to i po několik měsíců. „Představa, že tito lidé by po určitou dobu nenaplňovali své základní životní potřeby, byla iluzorní,“ doplnil Křeček.
Šlo o přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití, ale také třeba o zanedbáváni péče o povinnou školní docházku.
Obce podle zákona informovaly úřady práce, které pak rozhodnou o srážkách. Pokud bylo mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musela dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima. V momentě, kdy nález Ústavního soudu vyjde ve sbírce zákonů, automaticky se zákon zruší. A zákonodárce bude případně moci přijít s novou právní úpravou. Už nyní ale nesmí úřady žádné dávky tímto způsobem krátit.
