Brožová-Polednová je posledním z žijících aktérů nejznámější české justiční vraždy z dob komunistické totality. Kromě Horákové byli v roce 1950 k smrti odsouzeni další tři lidé. Ještě loni žil také další z prokurátorů, Antonín Havelka. Ten ale v říjnu zemřel.
Nyní šestaosmdesátiletá Brožová-Polednová poskytla LN rozhovor mezi pootevřenými dveřmi svého plzeňského bytu. S médii jinak nekomunikuje. Během celého rozhovoru trvala na tom, že se necítí vinna.
Jak jste se dostala k tomu, že jste dělala prokurátorku v procesu s Miladou Horákovou?
Já jsem se totiž dobře učila a měla jsem i hlasovou průpravu. V letech 1945 a 46 jsem byla členkou souboru Václava Vaňátka. Divadlo bylo moje láska. Také noviny. Řekla jsem si, půjdu to zkusit do novin. Tam mě přemluvili, abych šla dělat na Ústřední výbor KSČ, že tam nutně potřebují písařku. Dostala jsem se do právního oddělení. Po roce 1948, když dělali nábor, mě vybrali na právnickou školu. Měla jsem totiž hrozně vysoké IQ, i když teď už mám sklerózu.
LN Proč jste vstoupila do komunistické strany?
Dneska se první republika líčí jako ohromná sláva, ale žádná sláva to nebyla. Já jsem měla vždycky odpor k tomu, aby byli chudí a bohatí, aby mezi nimi byl tak velký rozdíl.
LN Jste z chudé rodiny?
Nepocházím z žádné dělnické rodiny, jsem ze středních vrstev. Nikdy jsem se neměla špatně.
LN Rodiče byli živnostníci?
Ne, táta byl státní zaměstnanec, takže jsme nikdy nebyli nezaměstnaní. Všem mladým bych doporučovala přečíst si třeba Karla Čapka, jeho fejetony a jeho týdenní rozhlásek. Tam se dozví, kolik nezaměstnaných a jaké všelijaké věci byly. Já myslím, že Čapkovi by se věřit mohlo, mně byste věřit nemuseli. A teď si představte, že jste mladá holka a najednou přijde okupace. Zradí vás západní mocnosti a já říkám -když jednou někdo zradí, zradí vždycky.
LN Jak jste se tedy stala prokurátorkou v procesu s Horákovou?
Mě tam najmenovali - já jsem tam ani nechtěla - abych se učila. Jeden vysokoškolský profesor mi tehdy dokonce řekl, to máte štěstí, to se naučíte tolik věcí od takových renomovaných právníků. Vždyť já jsem byla úplné střevo. Ještě jsem ani nesměla sama vystupovat, jen s někým, s nějakým renomovaným prokurátorem.
LN Nebála jste se, že to je politický proces, že nepůjde o spravedlnost?
Z toho jsem neměla strach, proč bych měla strach. My jsme byli přece svéprávná země a museli jsme se také bránit.
LN Horáková byla přece nevinná.
Kdo to říká, že je nevinná? Vždyť to není dlouho, co nějaký univerzitní profesor říkal v televizi, že jí odevzdával nějaké fotografie. Měl to být nějaký materiál, který si v roce 1949 nechali udělat proti Zápotockému. Horáková doznávala trestnou činnost.
LN Jakou?
Zejména to bylo zakládání - já už si to ani nepamatuji - nějakých těch trojek. (Myslí zřejmě trojice členů národně socialistické strany, kteří byli vždy v užším kontaktu -pozn. red.)
LN Asi to jinak nešlo.
No jinak to nešlo, ale taky si musel být každý vědom, že dělá něco, co nemá. Uznávám jediné - že to byly moc přísné tresty. Mohli třeba dostat milost, Nejvyšší soud to mohl zmírnit...
LN Horáková přece nechtěla nic jiného než návrat k demokratické společnosti.
Oni chtěli demokratickou společnost? Teď je taky demokratická společnost - ale - svoboda je tehdy, když máte peníze.
LN Politická činnost přece není něco, čím by si člověk měl vysloužit popravu.
Copak to byla politická činnost? Když zakládáte nějaké trojky, aby se bojovalo proti státu?
LN Jaká byla Horáková?
Velice sebevědomá.
LN Vzpomenete si na něco z procesu, co vám dodnes utkvělo v paměti?
Že Horáková řekla, že by i válku chtěla, aby se změnil ten režim.
LN Z dnešního pohledu je jasné, že jste se podílela na odsouzení někoho, kdo se ničím neprovinil.
To tvrdí?
LN To je dneska už i v učebnicích.
Vždyť byla studená válka, životy padaly na obou stranách.
LN Ani na chvíli jste neměla pochybnost, zda to bylo v pořádku?
Já jsem neměla pochybnosti vůbec.
LN Kdybyste to měla dnes shrnout, čeho se Milada Horáková dopustila?
Já vám nebudu... Už jsem to zapomněla, máte možnost se podívat do spisu.
LN Ale podle vás?
Podle mě všichni odsouzení dělali protistátní činnost, na tehdejší poměry, činnost proti nám. Podívejte, studená válka začala prakticky koncem války. Vy nevíte, že se rozbombardovala plzeňská Škodovka 25. dubna 1945? Že jsme pět let vyzbrojovali Hitlera nikomu nevadilo. Začalo se bombardovat, až když se velmoci dohodly, že budeme patřit pod sféru vlivu Sovětského svazu. Já nikdy, nikdy nezapomenu, že nás Sovětský svaz osvobodil. Žádali, abychom nedopustili návrat poměrů první republiky
LN Jak proces probíhal?
Já jsem si počínala podle pokynů. Dali mi pokyn, že mám udělat závěrečnou zprávu. Co mi řekli, to jsem udělala. Především tam mluvil prokurátor Urválek.
LN V závěrečné řeči před vyhlášením rozsudku jste mj. řekla: Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíc pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky. Jak to vzniklo?
Státní zástupce Urválek měl spousty dopisů - asi pět nebo šest -převážně od žen, jen jeden byl od muže. Lidé v nich žádali, abychom nedopustili návrat poměrů z první republiky. Možná v nich byla nějaká připomínka, že my pracujeme... Vždyť já jsem lítala na brigádu každou neděli.
LN Není vám po letech, líto, že jste poslala na smrt, nebo se na tom aspoň podílela, nevinné lidi?
Proč říkáte nevinné?
LN Protože mi není jasné, čím by se Horáková měla provinit.
Poslechněte, kdybyste si to přečetla, sakra, ten vyšetřovací spis, tak byste došla ke stejnému závěru. Došlo k němu tehdy i šest odborníků Nejvyššího soudu. Tak co jsem z toho měla já vědět jiného.
LN Horáková byla politička, chtěla demokratický stát, a ne vládu jedné strany.
Chtěla, ale jiní to zase nechtěli.
LN Ale to přece není důvod k tomu ji pověsit.
Ale on také není důvod, když chce někdo utéct za hranice, aby zabil několik lidí.
LN Nic takového ale Horáková neudělala.
Ona ne, ale udělali to ti bratři Mašínové. A podívejte se teď na té Kubě, proč jim vyčítáme, že tam mají tři sta politických vězňů, když jich Američané měli na Guantánamu pět set?
LN To ale s Horákovou nijak nesouvisí.
To není pravda, všechno je to spojené. Musíte myslet, jak to bylo. Tady v Plzni vám 25. dubna 1945 rozbombardují Škodovku, zemřelo čtyři sta lidí, v tom jedna celá třída i s učitelkou, proč to neudělali dřív? Říkám vám, to byla prostě studená válka. My jsme to měli v sobě, takový ten odpor.
LN Horáková ale neměla nic společného se Škodovkou.
Ale vždyť to všechno souvisí se vším. Já vám jenom říkám, že to je to, co vedlo k tomu, abychom se snažili o nějaký jiný režim, který by tohle všechno odboural.
LN Proces s Horákovou měl přispět k lepším zítřkům?
Asi měl za úkol, jako každý veřejný proces, odvrátit další dejme tomu od zapalování stohů a přecházení hranic.
LN Měl lidi zastrašit?
No. Prosím vás, co já můžu vědět. Ale zřejmě jo, protože když mi to bylo dáváno, že tam budu sedět, tak mi bylo řečeno: Je to veliká trestná činnost a musí se tomu udělat taky už přítrž, aby se to takhle nerozšiřovalo. Necítím se vůbec vinna. Tehdy jsem byla jen učedník, ale bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní. Vy máte ten názor, že to bylo špatně. Já vás nepřesvědčím a vy zase nepřesvědčíte mě. Takovým jsme říkali ředkvičky
LN Zapochybovala jste někdy o komunistickém režimu?
Já jsem byla věčný kritik. Ale řeknu vám, udělalo se pro lidi hodně, i když se všechno dneska zatracuje. Po roce 1989 se měly převzít některé věci, které byly dobré - třeba zdravotnictví nebo výstavba. Kdybyste věděla, co já jsem jenom překátrovala písku na stavbu.
LN Jste v komunistické straně?
Byla jsem, ale už nejsem. Vystoupila jsem, když byl tajemníkem Svoboda asi v roce 1991 (režisér Jiří Svoboda vedl KSČM 1990-1993 - pozn. red.).
LN Co vám na něm vadilo?
Vstoupil do strany, i když věděl třeba zrovna o tom procesu s Horákovou, a pak tvrdil, že nemůže být ve straně s lidmi, kteří se na něm podíleli. To se mi nelíbilo, podle mě vlezl do strany jen pro kariéru. Takovým lidem jsme říkali ředkvičky - navrch červení, vespod bílí.
LN Ještě před procesem s Horákovou jste dělala prokurátorku v procesu s řádovými kněžími. Vzpomínáte si na něj?
Bylo to s nějakými kněžími, ale už si to nepamatuji. Kdoví, jestli jsem tam vůbec promluvila.
LN To byl váš první politický proces?
Ne, ještě předtím, to byla vražda příslušníka Sboru národní bezpečnosti - od druhé strany. Tam jsem taky byla jen na čumendu.
LN Kdo se té vraždy dopustil?
No, nějaký mládenec.
LN Jaké měl motivy?
To nevím, protistátní, no.
LN Co jste dělala později?
V roce 1952 jsem dodělala právnickou školu a odešla na prokuraturu do Rokycan. Později jsem byla na kraji, tady v Plzni. Tam jsem dělala také první hlavu, protistátní činnost, pak mládež, a nakonec civil. V roce 1969 jsem dělala rehabilitace, psala jsem asi pět nebo šest návrhů na obnovu řízení.
LN To by ale byla ironie osudu, kdybyste dělala rehabilitace také v souvislosti s procesem Horákové.
Ale prosím vás, k její rehabilitaci tehdy nedošlo.
LN Co si myslíte o tom, že vás teď státní zástupce obžaloval z účasti na vraždě?
To je jeho možnost. Koukejte se, vyhrává ten, kdo má delší šavli. Jen mě mrzí, že k tomu došlo až teď, a ne před 17 nebo 18 lety, když jsem měla ještě něco v hlavě. Teď už jsem jednou nohou v krematoriu. Když mi dají patnáct roků - nevím tedy za co - půjdu si sednout. Ale nutí mě, abych byla do sta let živa.
LN Budete chodit k soudu?
Já bych tam ráda šla.
