Bylo 21. prosince krátce před půl druhou odpoledne, když do budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na náměstí Jana Palacha dorazil David Kozák. Dlouhé minuty se chystal k činu, při kterém zabil 14 lidí a nakonec sebe, na toaletách ve čtvrtém patře. Z těch vyšel v balistické vestě a kolem třetí začal bezhlavě pálit z legálně držených zbraní.
V takovém případě se nevyjednává
„Toho dne jsem byl ve své kanceláři a pracoval jsem na spisech, když do kanceláře přiběhl kolega, že se na filozofické fakultě střílí. Ten se to dozvěděl z vysílačky, kdy operační důstojník svolával veškeré síly a prostředky k budově na Palachově náměstí,“ popisuje pro iDNES.cz operativec Jiří P., který u policie pracuje už 15 let. Z důvodu nasazení v terénu redakce nezveřejňuje jeho celé jméno ani fotografii.
Po tom, co se s kolegou o události dozvěděli, si oblékl neprůstřelnou vestu, vzal pásku policie, vysílačku a společně běželi do garáží do auta, odkud spěchali co nejrychleji k fakultě. „Informace jsem měl velmi strohé. Když jsme vyjížděli z útvaru, který sídlí v Pelléově ulici na Praze 6, tak jsme vlastně věděli jen to, že se jedná o aktivního střelce na filozofické fakultě na Palachově náměstí. Ono toho vlastně ani víc znát nepotřebujete,“ vysvětluje kriminalista.
Dále postupoval, jak se naučil na výcviku. „Je třeba si uvědomit, že s kolegy, jak těmi uniformovanými, tak těmi v civilu, jdete bojovat do objektu, který ve většině případů aktivní střelec zná, na celou akci se připravil a většinou i dobře vyzbrojil,“ zdůrazňuje.
Upozorňuje, že v takovém případě se nevyjednává, útočník musí být co nejrychleji zlikvidován, musí se na něj vytvořit tlak. „On to většinou ukončí někde v koutě sám. Policisty, kteří zasahovali přímo v budově a snažili se útočníka zastavit, považuji za opravdové hrdiny.“
„Na hodinky jsem nekoukal“
Kdy přesně Jiří P. na náměstí Jana Palacha dorazil, přesně neví. „Bude to znít asi zvláštně, ale já na hodinky nekoukal. Ale bylo to v řádu pár minut, od vyhlášení operačním důstojníkem,“ vzpomíná.
S kolegy poté dojel na konec mostu, kde nechali auto stát. Před budovou fakulty už byla odstavena policejní vozidla. Z toho usoudil, že kolegové zasahují uvnitř budovy. Jenže na náměstí před Rudolfinem současně postával dav lidí. „Přišlo mi absurdní, kolik lidí mělo potřebu si tenhle okamžik vyfotit, nebo natočit,“ podivuje se.
Přihlížející proto zahnali za budovu Rudolfina. Povšimli si také paní, která na místě jen tak přihlížela, zcela nehnutě. „Asi zamrzla, to se stává. S kolegou jsme ji schovali za schodiště, tam byla v bezpečí. Pak jsem si povšiml dalšího člověka, běžel jsem k němu, ale v té chvíli vylezl pachatel na ochoz a začal střílet na ulici,“ popisuje.
22. prosince 2023 |
Vražedná střelba v Praze
Sledovat další díly na iDNES.tvÚtočník zabíjel v několika třídách. Střílel i přes dveře učeben a zároveň vraždil i lidi vybíhající z kabinetů a dalších místností. Některým studentům se podařilo utéct ze tříd na terasu a složitě se dostat na římsu a krčit se mimo dosah střelce. Jedna dívka při tom však ztratila rovnováhu a spadla na chodník. Zemřela.
Kozák mezitím masakroval další lidi. Nikdo se mu nemohl kvůli nekonečné zásobě munice postavit. Studenti se sotva stíhali barikádovat ve třídách.
Když Kozák ukončil masakr uvnitř budovy, vydal se na ochoz univerzity, odkud pálil po lidech na ulici z dlouhé zbraně s optikou.
„Schovával se za zábradlí“
Tehdy byl pod budovou také operativec Jiří P. „Vystřelil po mně, teda spíš po nás. Jenže já po něm nemohl střílet hned, jak jsem ho uviděl. Byla tam okna. Schovával se za zábradlí, měl tam ideální postavení. Ale přesunul jsem se, přeběhl jsem za roh Rudolfina,“ popisuje zásah.
„Pak se mi pachatel objevil u reflektorů, prostě tam najednou stál snad půlkou těla odkrytý, žádné okno, žádní lidé. Tak jsem si opřel zbraň o zídku a třikrát na něj vystřelil.“
Každé použití zbraně policistou se musí vyšetřit a vyhodnotit. Zároveň není možné policistovi střelbu nařídit. Z vyšetřování se později Jiří P. dozvěděl, že Kozáka nezasáhl. „Trefil jsem jeden z reflektorů, co měl pachatel nad hlavou. Reflektor je kovový s bezpečnostním sklem. Musel slyšet, jak to ‚zazvonilo‘. Třeba si řekl, že už jsme blízko, a proto to ukončil. Nevím, to už se nikdy nedozvíme,“ míní Jiří P.
Před budovou v Karolinu vzniklo pietní místo, lidé tam přicházejí zapalovat svíčky a pokládat květiny. (22. prosince 2023)
Policie také čelila kritice, že na místě chyběly jednotky s dlouhými zbraněmi. To však Jiří P. vyvrací: „Samozřejmě, že tam kolegové s dlouhými zbraněmi byli. To, že se v ten moment nikomu jinému pachatel neukázal tak, aby mohl střílet, je prostě náhoda. O použití zbraně si každý policista rozhoduje sám. Nikdo vám k němu nedává svolení a nikdo vám nemůže vydat rozkaz k použití zbraně. Okolnosti, kdy policista může použít zbraň, jsou jasně definovány v zákoně o policii.“
V 15:20 hodin policie dostala informaci, že pachatel je eliminován, s tím, že se pravděpodobně sám zastřelil. Následně jednotky zajistily budovu, aby se na místo mohli dostat kriminalisté.
V tu dobu, kdy se útočník zastřelil brokovnicí, byl Jiří P. na rohu budovy Rudolfina, u schodiště: „Díky bohu to ukončil sám. Mohly tam být stovky mrtvých. Obětí je mi hrozně líto, vyjadřuji rodinám upřímnou soustrast.“
31. ledna 2024 |
Vražedná střelba v Praze
Sledovat další díly na iDNES.tv„Rozklepou se vám kolena“
Poté, co střelba ustala, se operativec s kolegy snažil dostat zraněné co nejrychleji k záchranářům. Ti měli zázemí také za Rudolfinem. „Byli skvělí, je neuvěřitelné sledovat jejich práci. Chtěli jít dovnitř, ale to nejde. Hodně našich kluků je vycvičeno v poskytování první pomoci, díky nim přežilo mnoho zraněných,“ podotýká.
Jeho kolegové poskytli zraněným prvotní ošetření a až pak je ke zdravotníkům transportovali. „Když to trochu opadlo, byl jsem vyčleněn k třídění evakuovaných. Ve čtvrtém patře fakulty jsem nebyl, neviděl jsem k tomu důvod. Měl jsem jinou práci,“ vysvětluje, proč nevstoupil do patra, kde Kozák vraždil.
Jiří P. byl podle svých slov pouze v přízemí a před budovou. „I tam byl šrumec. To se nedá popsat. Dokud něco děláte, je to v pohodě. Jak se zastavíte a začnete přemýšlet, co se stalo, rozklepou se vám kolena. V takové situaci si člověk musí najít další činnost, nebo se nechat stáhnout. Nervy a zdraví máme jen jedno. Ten den si tam všichni sáhli na dno, jak fyzicky, tak po psychické stránce.“
Přiznává, že jej událost velmi zasáhla. „Je to tragédie. Ale mám kolem sebe neuvěřitelné lidi, kteří mi pomohli se s tím vyrovnat,“ je vděčný.
Policie po události čelí kritice, a to i ze strany pozůstalých. Vyčítají jí nepravdivé informování i způsob zásahu. „Kritika policie mě samozřejmě mrzí. Věřím, že kolegové, co vyšetřovali události předcházející střelbě, udělali vše pro to, aby pachatele z Hostouně i z Klánovic dopadli. Je třeba si uvědomit, že technologie jdou velmi rychle dopředu, což jistě pomáhá, ale i škodí.“
Dat, která se musí vyhodnotit a zanalyzovat, je podle něj hodně a ne na všechno stačí moderní technologie.
Filozofická fakulta byla po střelbě uzavřena a obehnána policejními páskami. Když tam policie umožnila vstup, začali lidé přinášet květiny a svíčky. (25. prosince 2023)
Zároveň Jiří P. připouští, že se vždy dá udělat něco jinak. „Každé rozhodnutí jednotlivého člověka ovlivní výsledek. Teď se jistě bude vše vyhodnocovat a vznikne z toho výstup, se kterým nás určitě seznámí. Já můžu mluvit jen za sebe. Osobně si za tím, co jsem tam udělal, stojím a jsem schopný si to i se všemi důsledky před každým obhájit,“ uzavírá.
