Na pravidelném setkání odborů s policejním prezidentem a jeho náměstky padla řeč i na problematiku tetování u policistů. Podle prvního náměstka Martina Vondráška mohou mít viditelné tetování strážci zákona bez stejnokroje a ti s uniformou ho mít mohou, ale nesmí být viditelné. „Vyjádření Vondráška nepovažujeme za revoluční, ale za jasné stanovení pravidel,“ sdělil serveru Lidovky.cz Zdeněk Drexler, předseda Unie bezpečnostních složek, jež funguje jako jedna z odborových organizací.
„Na některých útvarech, které vykonávají službu v civilu, byli policisté nuceni své tetování na rukách zakrývat. Myslím si, že toto byla zbytečná aktivita některých vedoucích, kteří hledají cestu, jak dokázat svým podřízeným, ‚kdo je na oddělení pánem‘, a nesmyslně je takto šikanují, zatímco skutečně důležitá práce uniká,“ dodal.
Kvůli tetování policie o talenty nepřijde. „Tetování v žádném případě nebude bránit při nástupu do služebního poměru nově se hlásícím uchazečům, pokud není v rozporu se zákonem,“ řekla mluvčí policejního prezidia Ivana Nguyenová.
První náměstek policejního prezidenta Martin Vondrášek.
Odbory v červenci provedly mezi policisty a jejich příznivci rozsáhlý průzkum, kde se snažily zjistit názor na problematiku tetování. Ankety se zúčastnilo 3857 respondentů.
K tetování u policistů sloužících v civilním oděvu se kladně vyjádřilo 71,5 % dotázaných. Za neslučitelně s prací policisty považuje tetování 6,6 % respondentů a 3,8 % respondentů tetování pohoršuje. 18,1 % respondentů si pak myslí, že tetování by mohlo policistovi v jeho práci pomoci. Policistům pracujícím třeba v utajení může tetování usnadnit infiltraci do zločineckých struktur.
K policistovi, který pracuje v uniformě a bylo u něj vidět tetování, se dokonce kladně vyjádřilo 75,9 % oslovených, 12,3 % považuje tetování za neslučitelné s prací policisty a 5,4 % to přímo pohoršuje.
Policie přichází o talenty kvůli tetování. Odbory to chtějí změnit |
Čtenářskou anketu, které se zúčastnilo přes pět tisíc respondentů, uspořádal v červnu i server Lidovky.cz. Výsledky už nebyly ale tak jednoznačné. Při otázce, zda-li by čtenářům vadil tetovaný policista, byl poměr zastánců a odpůrců zhruba vyrovnaný.
Podle odborů nejde v otázce tetování pouze o vzhled policisty, sbory prý kvůli přístupu policie přicházejí o kvalitní lidi. „Tetování je v současnosti tak rozšířená a samozřejmá záležitost, že by nemělo být na překážku,“ míní šéf Unie bezpečnostních složek Zdeněk Drexler.
Zákaz viditelného tetování byl v posledních deseti letech součástí závazného pokynu policejního prezidenta. Definuje zapovězené zóny na těle, mezi něž patří nohy po kolena, obličej, ramena, krk nebo paže. Pokud se nadřízení dozvědí, že příslušník má tetování na těchto „viditelných“ místech, dotyční policisté by si je měli nechat odstranit. Podle Drexlera však existuje i méně bolestivé řešení - dlouhé rukávy či bandáž, pod níž se tetování dá skrýt. Kromě tetování policie řeší i piercing a velké ozdoby. Ty mohou ale na rozdíl od tetování skutečně vadit při policejní práci.
Tetování už není stigma
Veřejnost bere tetování postupně na milost. Jak uvádí kniha Dějiny tetování od Martina Rychlíka (autor je redaktorem LN - pozn. red.): „Tetování patřilo v ČSR k nízkému stavu, zajímali se o něj z pochopitelných důvodů i kriminalisté. V učebnici Kriminální psychologie (1930) Josef Šejnoha uvádí, že ‚zločinec‚ stejně jako cikáni, miluje silné, zlaté kruhy, řetězy, náramky, ale napodobuje nižší úrovně i tetováním...‘“.
Vězni a tetování, to patří k sobě (Francie, 20. století).
Někteří starší lidé tak doposud mohou vnímat tetování jako jisté stigma. To potvrzuje i psycholog Jan Kulhánek. „Pro starší generaci není tetování ještě samozřejmé. Vždyť se říkalo, že tetovaní jsou námořníci a trestanci. Tetovaní policisté by na ně mohli působit spíše jako ti, které ti strážci zákona chytají,“ upozorňuje Kulhánek.
Na mladé by ale tetování u policisty mohlo působit naopak pozitivně. „Dokonce si dovedu představit, že pro mladé lidi to bude sympatické a bude to na ně působit lidsky a uvolněně,“ míní psycholog.
Současná větší tolerance k tetování se ukazuje i v Kulhánkově psychologické praxi. „Konfliktů kvůli tetování je méně než v minulosti. Dokonce rodiče i darují tetování k narozeninám. Hodně rozhoduje vzdělání, místo, odkud ti lidé přicházejí,“podělil se o zkušenost.
Volnější pravidla za hranicemi
V některých zemích se tetování začalo více tolerovat i mezi policisty a vojáky. Například loni povolily francouzské úřady strážcům zákona mít ve službě tetování i vousy. Podmínkou však je, že porost nesmí být neupravený a tetování by nemělo provokovat. To platí i v Česku, tetování s rasistickým motivem by neprošlo.
Stejně tak došlo k uvolnění i u amerického vojenského námořnictva, které tetování na určitých viditelných místech dříve postihovalo. Nyní mohou mít příslušníci americké armády potetované ruce, nohy a velkou část svého těla.
