Dohled nad býčími zápasy spadá od dob Franciska Franka ve Španělsku do kompetence ministerstva vnitra. Podle oficiální ministerské statistiky se v roce 2009 konalo ve Španělském království celkem 1848 slavných corridas de toros. Ve více než sedmimilionovém Katalánsku, jehož autonomní parlament koridu ve středu zakázal, se zápasilo vloni jen dvacetkrát. Z hlediska celkového počtu mrtvých býků (ročně jich je ve Španělsku během zápasů usmrceno kolem šestnácti tisíc) i prodaných vstupenek na tuto fascinující i krutou podívanou je to jen pár hrstí písku ve španělské býčí aréně. Z „vnitráckých“ statistik lze tedy snadno vyčíst, že Katalánci koridě poslední dobou příliš neholdují.
Vzhledem k tomu, že zájem o býčí zápasy upadá v celém Španělsku, jen za poslední dva roky poklesla návštěvnost býčích zápasů v celé zemi skoro o třicet procent, bylo celkem pravděpodobné, že se v Katalánsku stane korida během pár let spíše raritou. Španělští politici, intelektuálové a toreadoři ale nyní emotivně hovoří o útoku na demokracii. Jejich oponenti z řad katalánských poslanců a aktivistů zase ne příliš přesvědčivě tvrdí, že jim jde pouze o ochranu zvířat proti zjevnému týrání.
„Kulturní genocida“ „Kam bychom to dotáhli, to by příště mohly (autonomní parlamenty) zakázat myslivost, automobilové závody, rybaření,“ prohlásil například vůdce opozičních lidovců (PP) Mariano Rajoy a jedním dechem dodal, že udělá vše, aby byl zákaz koridy v Katalánsku zrušen. Katalánské „ne“ býčím zápasům označil za útok na svobodu a demokracii a projev katalánského vymezování vůči společnému státu a hledání absurdních záminek, jak projevit odlišnost. Poslanec lidovců Jorge Maragas označil zákaz býčích zápasů za „kulturní genocidu“ a europoslanec Jaime Mayor Oreja (PP) rovnou prohlásil, že se jedná o ofenzivu nacionalistů a pomstu za nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, který deklaroval v červenci, že katalánský národní status je v rozporu s ústavou.
Předseda vládní Katalánské socialistické strany (PSC) José Montilla, který mimochodem sám hlasoval proti zákazu, odmítl politický kontext a deklaroval, že je omyl považovat tuto debatu za jakýsi barometr vztahů mezi Španělskem a Katalánskem. Zakažte i hořící býky Ještě před hlasováním o zákazu koridy se rozhořel spor i o takzvané correbous, tedy populární honičky s býky. Ty mají na rozdíl od koridy mnohasetletou tradici právě na jihu Katalánska.
„Lidovci nám řekli, že jestli nebudeme hlasovat pro koridu, budeme mít v budoucnu s correbous velké problémy,“ řekla Nuria Venturová, poslankyně socialistů z katalánského jihu. Těch se ovšem v Barceloně rozhodně vzdát nechtějí. Jedním z argumentů zastánců honiček je i to, že při correbous nebývá býk vždy usmrcen. Tak jednoduché to ovšem není.
Asi mediálně nejproslulejší honička s býky se koná vždy začátkem července v navarrské Pamploně.
Ve srovnání s pravými katalánskými correbous je ovšem samotné kličkování před kopyty a rohy turů na svatého Fermína v ulicích Pamplony, když si odmyslíme, že často končí klasickou koridou, jen nevinným šimráním býka na pytlíku. Tak například velmi oblíbené jsou v okolí katalánské Tarragony hry, kdy místní připevní býkovi na rohy hořící pochodně a honí se s pološíleným zvířetem v aréně. V dalších městech na jih od Barcelony zase „vítězí“ v correbous ten, komu se podaří shodit mnohasetkilového tura z přístavního mola do moře. Tou nejmírnější formou je pak přetahování a honička s býkem, který má kolem hlavy a rohů provazy. Kdyby se dala měřit míra fyzického i psychického utrpení zvířete, asi bychom museli konstatovat, že oproti katalánskému býkovi prožije průměrná česká kráva v jezeďáckém velkochovu harmonický a poklidný život; než ji odvezou na jatka. A španělský býk zápasník to zase má relativně rychle za sebou.
Ženy, děti, býci O co tedy katalánskému parlamentu šlo? Podle španělského filozofa Víctora Gómeze Pina by bylo mnohem lepší, kdyby Katalánci jasně deklarovali, že klasická korida do jejich kultury prostě nepatří, a učinili kroky, které by pomalu, ale jistě vedly až k možnému zákazu. To, co se ale v posledních dnech odehrálo, bylo pokrytecké a hysterické moralizování. Gómez Pin upozorňuje, že již před časem katalánská republikánská levice dala rovnítko mezi koridu a agresivitu a šovinismus namířené proti ženám, dětem, seniorům a imigrantům. Zatímco ochrana zmařených býčích životů a odpor k utrpení zvířat jsou z hlediska zákazu tradičních lidových slavností ještě obhajitelné, na kulturní rozdílnost by to v Barceloně uhráli asi jen těžko.
Francouzská herečka Brigitte Bardotová označila konec koridy v Katalánsku za vítězství demokracie. I přes stupiditu takového a jemu podobných výroků je nakonec pozice (nejen katalánských) ochránců zvířat v tomto sporu jediná čitelná. Korida se jim prostě nelíbí, zvířata při ní trpí. Pochopitelně by chtěli iniciovat konec býčích zápasů i ve zbytku Španělska, čemuž ale sami ochranáři nepřiznávají mnoho šancí na úspěch.
Protikatalánská rétorika Mariana Rajoye a dalších španělských politiků je důkazem, že na koridu, symbol všeho španělského, nikdo beztrestně sahat nebude, i toho, jak hluboce je dnes Španělsko rozdělené. V souvislosti s koridou se objevily na straně Madridu dokonce obavy o osud andaluské menšiny, která se za Frankova režimu usadila v průmyslové Barceloně. To už, pochopitelně jen ve verbální rovině, připomíná Balkán.
Býci se tak stali po fotbalistech (téměř polovina vítězného španělského „nároďáku“ byli Katalánci) záminkou k dalším politickým střetům mezi centralisty a katalánskou společností a poněkud absurdně sporům o další existenci jednotného Španělska.
Stejně tak ovšem souvisí zákaz býčích zápasů s všeevropskou snahou politiků regulovat kdeco a zplanýrovat vše, co se vymyká rámci sterilní, korektní a normované kultury. A v tom jsou přeborníci nejen barcelonští, ale s výjimkou národních symbolů, jako je korida, i madridští politici.
***
Spor se rozhořel i o takzvané correbous, tedy populární honičky s býky. Ty mají na rozdíl od koridy mnohasetletou tradici právě na jihu Katalánska.
O autorovi| STANISLAV ŠKODA, hispanista
