Kaczynski a Tusk mají v Sopotech byty, ani jeden z nich tam ale nevolil.
SOPOTY - Jako premiér by si šéf Občanské platformy Donald Tusk určitě pohoršil. Alespoň pokud jde o bydliště. Sopoty, ani ne padesátitisícové lázeňské přímořské město v sousedství Gdaňska a Gdyně, je totiž podle nedávného průzkumu místem, kde se po všech stránkách žije z celého Polska nejlépe.
Mít dům, nebo aspoň byt u moře v Sopotech, se stalo v Polsku snem nových elit. „Ceny nemovitostí jsou tu tak obrovské, že mnoho lidí prodalo byty a odstěhovalo se jinam. A ti, kteří je koupili, se tu nehlásí k trvalému bydlení, takže počet obyvatel každý rok klesá,“ říká důchodce Ryszard Czarny.
Sopoty, které byly před válkou součástí převážně německého Svobodného města Gdaňska, v sobě mají dodnes půvab německých přímořských lázní, který nedokázal zničit ani komunismus, ani divoký kapitalismus devadesátých let.
Noblesní bydlení
Výstavné vily z přelomu devatenáctého a dvacátého století, daleko do moře se táhnoucí molo, noblesní hotely, vše zarámováno lesy a několikakilometrovou písečnou pláží. Do dnes již opět nádherného starobylého Gdaňska je to pár kilometrů. Okružní dálnice odvedla ze Sopot kamionovou dopravu z přístavů, u nichž jsou dálkou vonící ukazatele „Stockholm, Helsinky“.
„Tusk, ten bydlí někde na Karlikowě a hlasuje vždy ve škole v ulici 3. května,“ vzpomene si po delším přemýšlení prodavačka jantarových šperků na kolonádě u moře. „Dva, tři kilometry od pláže. Dlouho jej tu ale nikdo neviděl. Říká se, že už bydlí ve Varšavě.“ Taxikář si také není úplně jistý, avšak po pěti minutách jízdy z centra zastavuje před dvoupatrovým domkem s garážemi a předzahrádkami. „1. Rochatynski, 2. Popowski, 3. Tusk,“ znějí nápisy na zvoncích ničím neobvyklého domu, odhadem ze sedmdesátých, osmdesátých let. Trochu oprýskané garáže, vedle nich hromada prken a dvě houpačky. Předzahrádky upravené, plné kytek a okrasných keřů. „Prosíme, zamykejte dveře a neházejte krmení ptákům z oken,“ píše se na dveřích.
Na barvě oken se spoluobyvatelé domu nedokážou dohodnout. Jedna okna, podle všeho Tuskova, jsou hnědá, dřevěná, jiná bílá a umělohmotná. Kdyby ale chtěl Tusk byt prodat, nebude mít problém, stačí, když si utrhne telefonní číslo z inzerátu, který někdo nalepil na obklad domu. „Koupím byt bez prostředníka v této lokalitě...“
Pokud by si Tusk sopotské bydlení nechal, měl by to pět minut pěšky k bytu prezidenta Lecha Kaczynského. Kaczynski na rozdíl od gdaňského rodáka Tuska, původem z Varšavy, se do Sopot přestěhoval na přání své manželky v roce 1971. Vysoký činžovní dům z počátku dvacátého století je v trochu horší čtvrti než ten Tuskův, dál od moře, v kopci za hlavní silnicí na Gdyni a Gdaňsk. V ulici se symbolickým názvem Armii Krajowej, což byla hlavní síla protiněmeckého odboje za druhé světové války. Činžovní dům s velkými byty patří už dnes „společenství vlastníků“, jak zní nápis na dveřích. Avšak před válkou měl podle neklamných znaků německé obyvatele. Ti byli stejně jako Němci z Gdaňska i ze Sopot vyhnáni v roce 1945.
„Kaczynski už tady nebydlí, ale bydlí tu dcera,“ říká jedna sousedka. „Půjdu se ale podívat na Tuska, až tu bude volit,“ dodává. Tusk však včera „sousedy“ ze Sopot zklamal. Hlasoval ve Varšavě.
O autorovi| LUBOŠ PALATA (od zvláštního zpravodaje LN)
