Právě technici jsou vedle studentů zemědělských oborů těmi, kteří své studium nejčastěji nedokončí. Přijati bývají bez přijímaček, studium je ale náročnější než na většině jiných škol. Dostudovat techniku vyžaduje přemáhání, sebezapření a ochotu překračovat hranice svých možností. Podle Martina Nečase se však tyto vlastnosti nenosí. A kdo se takzvaně nepředře, brzy vypadne.
Z oboru na obor
Pravděpodobnost, že student, který nastoupí do prvního ročníku bakalářského studia, zvolený obor také dostuduje, je zhruba poloviční. Vyplývá to z nedávno vydané publikace příznačně nazvané Studijní neúspěšnost na vysokých školách. A také z pozorování vysokoškolských pedagogů a studentů. Třeba z příběhu věčné studentky Markéty Kratochvílové.
Českému školství chybí vize i podpora učitelů v praxi, tvrdí odbornice Košťálová |
Během své studijní historie vystřídala několik oborů. Některé dokončila, jiné zklamaná opustila. Nastoupila (mimo jiné) na Husitskou teologickou fakultu, obor sociální pedagogika. „Brali tam každého, ale já ten obor opravdu studovat chtěla. V té době jsem pracovala s dětmi, jezdila jako vedoucí na tábory, bavilo mě to. Když ale na seminářích zaznívaly nikým nekorigované názory mých spolužáků, že by se z rodin měly odebírat děti kvůli nepořádku v bytě, uvědomila jsem si, že jsem někde jinde, že si s těmi lidmi nemám co říct,“ vzpomíná.
Markétu nebavily ani základy religionistiky a teologie, nešla jí latina, ztrácela sebevědomí. Kvůli svým studijním neúspěchům se nakonec cítila tak zle, že vyhledala odbornou pomoc. „Psychiatr mi tenkrát hodně pomohl. Dodal mi odvahu, abych se na tu školu vykašlala. Když jsem si pak dodělávala bakaláře jinde, byla jsem poprvé v životě spokojená a zapálená do studia,“ vzpomíná.
Podobných příběhů zná každý vysokoškolský učitel tolik, že by jejich knižní vydání co do množství textu i dramatičnosti předčilo kompletní tvorbu Aloise Jiráska.
Které obory mají nejvíc odpadlíků? A proč je tak těžké dostudovat?
