Filmy o rošťácích představují v rámci francouzské kinematografie milovanou tradici. Nikdo mě nemá rád, Knoflíkovou válku, aktuální Mikulášovy patálie a další podobné filmy spojuje jedna věc: odkaz kouzelně poetického filmu Jeana Viga Trojka z mravů (1933). Vigovi, dítěti baskického anarchisty a nezkrotné duši, bylo dáno natočit jen čtyři nedlouhé filmy, než v devětadvaceti podlehl tuberkulóze, všechny ale zůstaly stejně jako on navždy mladé.
Snad o žádném to neplatí víc než právě o autobiografické Trojce z mravů, která líčí vzpouru školáků proti autoritě. A snad na žádnou scénu z tohohle malého klenotu hravosti se to nedá vztáhnout lépe než na výjev, v němž kluci vyhlásí revoluci (sakumprásk s praporem a trubkou volající do útoku) a rozpoutají gigantickou polštářovou bitvu. A pak - pak Vigo obraz v náhlém doteku génia zpomalí... Pohled na klučiny v bílých nočních košilích, jak plují mezi poletujícím peřím, je ryzí filmová magie.
