Čtyřletému chlapci se podařilo skřípnout si nohu na eskalátoru v metru. Ne na konci, kde chybějící hřeben může pro nepozorného či málo pohyblivého člověka skrývat ohrožení, ale uprostřed jízdy. Nechtěli bychom se rodiny nijak dotknout, ale pokud byl eskalátor v pořádku (jako že byl), vyžaduje si něco takového nemalé úsilí. Rodina se nicméně chystá dopravní podnik žalovat. Za co? Za to, že v souladu s normami provozuje eskalátor? Jak by se měl dopravce před žalobami chránit? Už teď jezdí nové eskalátory poloviční rychlostí než staré sovětské.
Toužení po absolutní eliminaci rizika, politická korektnost bojící se připustit, že si někdo za něco může sám, ziskuchtivost právníků a stárnutí populace způsobují, že rovnováha mezi bezpečností a funkčností se dnes posunuje stále jedním směrem. Existuje nějaký ideální stav? Nevím, ale zkuste si jako myšlenkový experiment představit, že by v naší civilizaci dosud nebyla běžná znalost plavání (jak tomu kdysi bylo a v některých národech či sociálních skupinách i dnes je). Troufl by si někdo v dnešní atmosféře něco tak nebezpečného jako učení plavání prosadit?
